Narodil se člověk

Narodil se člověk - obrázek
Narodil se člověk - obrázek

Stále jsem si po mnoha letech pobytu na různých porodních sálech nezvykl. Pořád cítím po porodu malého človíčka radost. Mnoho se kolem nás změnilo. Hodně se posunul pohled na životní hodnoty. Ale narození nového života je stále považováno za něco hezkého, radostného a šťastného.

Co by měla dělat před porodem rodina? Připravovat se. Nemyslím tím jenom nákup potřebných věcí. Myslím tím snahu získat co nejvíce informací a poučení o těhotenství, porodu a novorozenci. Zvlášť je to potřeba, jsou-li rodiče hodně mladí.

Babičky by si měly uvědomit, že nejde o jejich dítě, ale o jejich vnouče. Hlavní radost a i starost musí patřit rodičům, přestože babička je ještě „cátnice“ a ti naši mladí jsou tak hloupí… Mnoho mladých babiček, které už nehřeje žár jejich partnerského vztahu a vlastní děti (rodiče nového človíčka) si příliš neužili, svěřivše je buď babičkám, nebo kolektivním zařízením, se třese, aby už rodíče měly v ruce a jeho vlastní matku z péče vytlačují. Zabraňte jim v tom všemi dostupným prostředky. Matka je pro dítě nezastupitelná.

Ale nezapomínejme na otce. Jeho úloha nekončí hrdinskou účastí při porodu a důkladným zapitím novorozence. Musí matce poskytovat zázemí v prvních dnech seznamování s tím drahým, milým, sladkým, ale přece jen cizincem. V době vrtkavých duševních nálad a často i tělesných problémů přijdou chvíle rozpaků, nejistoty a někdy i strachu, že si s tím vším nebude maminka vědět rady. Není třeba toho dělat moc. Jen být nablízku. Ale otec by měl od prvních dnů pomáhat i fyzicky. Koupat dítě, chodit s ním ven, hrát si s ním.

Dítě patří rodičům. Ty je nutno učit mnoho věcí, které sami nepoznali. V jejich dětství bylo totiž vytvářeno povědomí, že odpovědnost za zdravý vývoj „mladé generace“ je na „společnosti“.

Že společnost se musí postarat, aby dítě bylo zdravé, zaopatřené, a dokonce i šťastné. Je to samozřejmě nesmysl. Ale nesmysl do jisté míry pohodlný. Školo, zdravotnické zařízení, pionýrský tábore – tak jsme s tím naším dítětem tady a koukejte něco udělat, ať je zdravé, chytré, veselé, odpočaté, zdatné… Rodiče si musí zvyknout na to, že tohle všechno je nyní jen a jen jejich úkol. Velká starost, ale i velká radost. Odpovědnost, ale i velké štěstí, které není každému dopřáno.

A co babičky? Babičky nechť pociťují radost z toho, že učinily z rodičů toho malého tak dobré lidi, že se dokážou dobře o své dítě postarat. Ať pomáhají radou, ale radou neútočnou a neznásilňující. Ať poskytují dítěti ne to, co mají dát rodiče, ale to prarodičovské, nezastupitelní, to navíc. To je klid, pohoda, laskavost, a moudrá láska, již oproštěná od technických problémů života mladé rodiny. Právě prarodiče mohou a mají předávat tu štafetu zkušenosti a moudrosti lidského rodu. Mají mladým rodičům vštěpovat, že to, co přinesou z porodnice, není vlastně ještě člověk. Je to mládě lidského druhu. To, zda z něj bude člověk, záleží i na tom, co mu dáme po narození. To hlavní, co bychom mu měli dát, je láska, zájem a pocit bezpečí. Hlídat ho, chránit ho. Podílet se na tom, aby ta obrovská šance stát se člověkem se naplnila.

 

 

Zdroj: Rady venkovského lékaře, kapitola 11
doc. MUDr. Ivan Novák, CSc.