ARCHIV BUNĚK 8. - Maďarská věda - pokračování

CCSRozšíření sítě dárců kostní dřeně o banky pupečníkové krve

Nepříbuzenská transplantace – z důvodu výskytu a závažnosti GVH, výskytu dysfunkce graftu a z důvodu infekčních komplikací – představuje větší riziko pro příjemce než příbuzenská transplantace s identickým HLA. S rozvojem typizace HLA antigenů se sice vytvořily možnosti pro vyhledávání dárců se zcela identickou skladbou antigenů, šance se však zkvalitněním technických možností nezlepšily. Možnost získání zcela identického dárce je závislá i na etnických skupinách: v optimálním případě – při posuzování kavkazské populace – se tyto šance mohou blížit 70 %. Pupečníková krev – jako uskladněný zdroj kmenových buněk – představuje lákavou příležitost z několika důvodů: na straně jedné proto, že pupečníková krev je v zásadě k dispozici při každém porodu a její skladování je limitováno pouze dostupností personálu a skladovací kapacitou, na straně druhé – jelikož výskyt onemocnění GVH je menší než při transplantaci kostní dřeně – transplantace pupečníkové krve vykazuje ohledně HLA disparity větší toleranci než ta, která je povolena při nepříbuzenské transplantaci kostní dřeně. Banka pupečníkové krve tak může možnosti hledání potenciálních dárců rozšířit. Banky pupečníkové krve byly zřízeny v Evropě i ve Spojených státech, aby prostřednictvím pupečníkové krve odebrané příbuzným a cizím dárcům zajistily neustále dostupné zásoby kmenových buněk. V současnosti je z pupečníkové krve, dříve považované při porodu za odpad, již uskladněno přes sedmdesát tisíc jednotek a s využitím buněk získaných z bank pupečníkové krve bylo provedeno přes dva tisíce úspěšných transplantací. Podle údajů zveřejněných v roce 2002 (Lewis, 2002) jen v samotném New York Blood Center je uskladněno přes dvanáct tisíc jednotek pupečníkové krve, z čehož bylo v letech 1992 až 1998 poskytnuto devadesáti osmi transplantačním centrům šest set sedmdesát šest transplantátů pupečníkové krve. Byla již zřízena i řada evropských bank. Eurocord například od října 1988 do března 2000 obdržel hlášení o sedmi stech transplantacích pupečníkové krve provedených 121 transplantačními centry v 29 zemích. Byla zřízena i organizace Netcord zajišťující mezinárodní spolupráci mezi bankami pupečníkové krve, která vypracovala detailní standardizaci pro urychlení mezinárodních výměn a zajištění kvality produktů (Gluckman, 2000).

Jednou z významných výhod alogenní transplantace pupečníkové krve od nepříbuzného dárce je v porovnání s kostní dření dospělého skutečnost, že buňky uskladněné v bankách jsou typizované z hlediska HLA a pupečníková krev je tak potenciálně okamžitě k dispozici. To vše zkracuje dobu potřebnou k vyhledání vhodného dárce (což v případě kostní dřeně může dosáhnout i několika měsíců, zatímco u pupečníkové krve jen několika týdnů), což v případě nemocných nacházejících se ve vážném stavu (např. postižených akutní leukémií) může být kritické. Převážná většina bank pupečníkové krve si je vědoma toho, že se pupečníková krev sbírá pouze v případech, kdy je počet získaných kmenových buněk dostatečný i pro dospělého. V bance Netcord v Düsseldorfu – shromažďující pupečníkovou krev od roku 1997 v jednotkách nad 80 ml – dosahuje průměrný počet jaderných buněk na jednotku 10 ± 5 x 106 buněk a 25 % vzorků obsahuje buňky v množství dostatečném pro transplantaci u příjemce vážícího padesát až sedmdesát kilogramů (Kogler et al., 1999). Gluckman proto v roce 2001 navrhl, aby se při hledání nepříbuzného dárce pro transplantaci kromě registrů kostní dřeně současně hledal dárce i v registrech bank pupečníkové krve. Před definitivním rozhodnutím je třeba přihlédnout k urgentnímu charakteru transplantace, míře HLA identity i k počtu buněk v jednotce pupečníkové krve.

 

zdroj: ARCHIV BUNĚK
(Júlia Gidáli, Mónika Eckschmiedt, Tibor Bakács)

Témata: