Dojde-li k narušení tohoto křehkého mechanismu, ať již z důvodů organických či funkčních, nenastane oplození vůbec nebo proběhne implantace embrya na nesprávném místě - vznikne mimoděložní těhotenství (téměř vždy ve vejcovodech). Neprůchodnost vejcovodů vzniká nejčastěji následkem proběhlého zánětu děložních přívěsků (adnex), tedy vejcovodů a vaječníků. Zánět může probíhat jako převážně jednostranný a zanechat neprůchodný pouze jeden vejcovod. Většinou však zánět postihne obě strany i dělohu, hovoříme o pánevní zánětlivé nemoci (Pelvic Inflammatory Disease - PID). Ta bývá způsobena smíšenou bakteriální infekcí, klíčová (iniciační) role je pak většinou přisuzována chlamýdiím (Chlamydia trachomatis) a kapavce (Naisseria Gonorrhoe). Ne každý zánět adnex musí zanechat trvalé následky ve formě neprůchodnosti. Zvláště však u mladých, dosud nerodivších žen, je třeba ke každé takové infekci přistupovat velmi vážně a zajistit náležitou a včasnou léčbu. Ta většinou spočívá v podávání širokospektrých antibiotik (často v injekční intravenózní formě a za hospitalizace), klidovém režimu a dostatečné rekonvalescenci včetně lázeňské léčby. Pánevní zánět, vážně postihující vejcovody, však může proběhnout i zcela nepozorovaně nebo jen s mírnými, netypickými obtížemi. Poškození adnex může být druhotně vyvoláno i přestupem zánětu z oblasti infikovaného apendixu. Neprůchodnost tub může být v některých případech způsobena i jinými příčinami než zánětem: endometriózou, přítomností vrozené vývojové vady rodidel nebo adhezemi (srůsty) po předchozích operacích.
Průchodnost vejcovodů lze diagnostikovat několika metodami. Metodami klasickými, málo invazivními, jsou kymoinsuflace (metoda již mírně zastaralá, orientační, avšak jednoduchá a ambulantní, pacientku nejméně zatěžující) a hysterosalpingografie (HSG). HSG využívá kontrastní látky k rentgenovému zobrazení dutiny děložní a vnitřního povrchu vejcovodů. Moderní, avšak dosud málo využívanou (drahou) variantou HSG je stanovení průchodnosti tub pomocí ultrazvukové kontrastní látky a vaginální ultrasonografie.
Nejpřesnějším a dnes jistě nejvíce využívaným způsobem stanovení průchodnosti je laparoskopická chromopertubace. Laparoskopie je sice již metodou poměrně invazivní (operace v celkové anestézii, využívající 0,5-1cm řezy k vstupu do dutiny břišní, prováděná většinou za 1-2 denní hospitalizace, neschopnost trvá cca 1 týden), umožňuje však současně i zhodnocení dalších orgánů malé pánve a jiných reprodukčních parametrů. Také dává možnost chirurgického řešení některých patologických nálezů, např. rozrušení srůstů nebo odstranění endometriózy. Laparoskopie z důvodu sterility je často kombinována s hysteroskopií, kdy je poševní cestou přes čípek děložní zhodnocena dutina děložní. Méně invazivní alternativou klasické laparoskopie, zatím dostupná jen v malém množství center, je tzv. fertiloskopie neboli pohled do pánve (včetně možného vyšetření průchodnosti) pomocí tenké optiky a tekutého distenčního média přes zadní poševní klenbu. Někdy je též označována jako transvaginální hydrolaparoskopie (TVHL). Její výhodou je možnost provádět toto vyšetření i bez celkové anestézie tedy semi-ambulantně; nevýhodou pak méně přehledný obraz pánve a dutiny břišní a zatím menší možnosti chirurgických zásahů.
Neprůchodnost vejcovodů patří ke klasickým příčinám neplodnosti (tubární faktor sterility). Je-li neprůchodnost oboustranná a definitivní, např. po oboustranném odstranění vejcovodů pro mimoděložní těhotenství nebo při natolik pokročilém poškození tub, že možnost chirurgické korekce není reálná, hovoříme o absolutním tubárním faktoru. V těchto případech je jedinou léčebnou možností k dosažení gravidity mimotělní oplodnění (IVF). V minulých dvou desetiletích byl tubární faktor nejčastějším důvodem k IVF. V posledních letech, vlivem řady okolností (mj. časté užívání hormonální antikoncepce vedoucí k nižšímu výskytu zánětů adnex, přibývání jiných faktorů sterility - zejména neplodnosti ze strany muže) patří mezi asi 3 nejčastější indikace IVF.
Autor: as. MUDr. Michal Mára, CSc.
sdílet