Žiji v Paříži. Respektive v menším městečku nedaleko. Jako třeba v Říčanech, mohlo by se říct.
Tyhle francouzské Říčany mají svůj kostel, mateřskou a základní školu, knihovnu, několik obchodů, lékáren, plavecký bazén a kulturní středisko. A také jednu nevelkou křižovatku, na které můžete každý den ráno vidět místní policistku.
Tahle paní mi nikdy nebyla zvlášť sympatická. Vlastně, ne že by mi byla vysloveně nesympatická, ale pohlížela jsem na ni vždycky tak trochu s ironickým pousmáním. Věkem něco mezi čtyřiceti a hrobem…, ne vysloveně nehezká, ale nic nedělající pro to, aby byla půvabnější.
Přestože jsou Francouzi elegáni a jejich uniformy nejsou pytlovitého vzezření, beztvaré kalhoty, kabátek a podivná čapka jí na kráse rozhodně nepřidávají. Moje česká kamarádka jí přidělila přezdívku „Vrhačka“, která se k ní přesně hodí a vystihuje ji. Tato dáma se totiž pokaždé vrhá do vozovky, aby maximálním způsobem zamezila případnému střetu vozidla s chodcem.
No, to jsem vlastně zapomněla zdůraznit. Vrhačka je každé ráno každého všedního dne na jediné křižovatce našich francouzských Říčan, aby ochraňovala francouzské školáky před případnou kolizí s jakýmkoliv dopravním prostředkem. Můžete ji vidět ráno mezi půl osmou a půl devátou, potom kolem poledního, kdy jdou děti domů na oběd, pak zase okolo druhé, kdy se vracejí do školy, a nakonec mezi čtvrtou a pátou hodinou odpolední, aby zahnala své ovečky do bezpečí jejich domova.
Ve zbývajícím čase se prochází jedinou hlavní ulicí, aby neúnavně rozdávala pokuty za špatné nebo nezaplacené parkování či zákaz stání. Jak vám říkám, nikdy mi nebyla obzvlášť sympatická a kdykoli vstoupila do mého zorného úhlu, vždycky jsem si ironicky pomyslela „á Vrhačka…“
Dneska je druhá sobota v novém roce a já jsem se ráno vypravila na nákup. Protože francouzští školáci chodí do školy i v sobotu, stála Vrhačka na svém obvyklém místě a chránila životy malých Francouzů. Pracovala jako obvykle s vehemencí jí vlastní. Tu převedla 
starého pána o berlích, tu skupinku školáků, ale při tom všem ještě stačila každého olíbat a popřát mu všechno nejlepší v novém roce, zeptat se dětí, které byly na prázdninách, jak je prožily a co jim přinesl Père Noël.
A já jsem si v tu chvíli uvědomila, že by bylo super, kdyby každá česká křižovatka měla svoji francouzskou Vrhačku, která by tak vehementně vykonávala svou práci, a ne jen první školní den jednoho policistu před školou na přechodu pro chodce…
Tohle zamyšlení není ani vánoční ani novoroční, hodilo by se spíše jako poprázdninová agitka. Příště se budu snažit napsat něco, co by mělo tematicky patřit na stránky www.porodnice.cz. Ale neslibuju vám to!
Vaše Iva Jirovská. Dopisovatelka www.porodnice.cz z Paříže
sdílet