Encyklopedie

Sir James Young Simpson

>

První porodnická analgezie byla provedena
19. ledna 1847
doktorem (později sirem) Jamesem Youngem Simpsonem z Edinburghu (obr.
1.1-6). J. Y. Simpson byl syn pekaře z Bathgate, z městečka poblíž
hlavního města Skotska. Lékařskou kvalifikaci získal v roce 1830 a několik
let se věnoval práci na univerzitě v Edinburghu. Přes ne zcela přátelské
vztahy s kolegy přitahoval svými poutavými přednáškami velké množství
studentů. Simpson byl lékařem mnohostranných zájmů. Studoval lepru, puerperální
sepsi, hemostázu a hojivost ran, zároveň byl autorem mnoha literárních sdělení
o archeologii, nejvíce ovšem proslul svými pokusy s porodnickou
analgezií. Pouhé tři měsíce po Mortonově demonstraci v Bostonu použil éter
i u porodu. V USA se směl éter v rámci porodnické analgezie
podávat až od 7. dubna 1847, kdy jeho aplikaci povolila americká porodnická
organizace Keep of Boston.

 

Doktor Simpson si byl vědom, že éter není
pro porod ideální anestetikum. Po dobu několika měsíců hledal vhodnější látku
pro porodnickou analgezii. V hledání a výzkumu byli J. Y. Simpsonovi
nápomocni jeho asistenti Matthews Duncan a George Keith (obr. 1.1-7). Výsledky
společné práce na sebe nedaly dlouho čekat. Dne 8. listopadu 1847 byl těhotné
při porodu podán chloroform.

 

Analgezie v porodnictví nacházela
jen velmi obtížně a pomalu své pevné místo. Mnoho duchovních a někteří soudobí
lékaři byli toho názoru, že bolest při porodu je vůle Boží. Vycházeli při tom
z biblického textu, kde Bůh řekl ženě (Genesis, 3:16): "Velice rozmnožím
tvé trápení i bolesti těhotenství, syny budeš rodit v utrpení, budeš
dychtit po svém muži, ale on nad tebou bude vládnout." Soudilo se, že porodní
bolest je dokonce v určitém směru pro trpící rodičku výhodná. J. Y.
Simpson tvrdil, že hebrejské slovo v Bibli, které bylo překládáno jako žal
či smutek z ženina prokletí, by mělo ve skutečnosti znamenat spíše snahu
než bolest a utrpení. Tento Simpsonův názor ostatně potvrdili pozdější
překladatelé Bible do angličtiny (11).

Spory samotného J. Y. Simpsona
s jeho okolím trvaly šest let a skončily v okamžiku, kdy James Clark,
královský porodník, doporučil Simpsonův objev královně Viktorii (1819-1901).
Analgezii u porodu královny Viktorie provedl John Snow (1813-1858), první
anesteziolog-specialista ve Velké Británii (obr. 1.1-8). J. Snow se
narodil v Yorku jako nejstarší z devíti dětí farmáře. Vystudoval
v Newcastle a v roce 1836 se přestěhoval do Londýna. Zde pracoval
v nemocnici ve Westminsteru, často navštěvoval přednášky v Hunterově
anatomickém ústavu a v roce 1838 se stal členem Královské společnosti chirurgů. Při své práci
upřednostňoval právě chloroform, s nímž provedl více než 4000
anestezií.

J. Snow podal
chloroformovou analgezii královně Viktorii 7. dubna 1853, během jejího sedmého
porodu, kdy porodila prince Leopolda (1853-1881). Použil analgetickou
koncentraci chloroformu nakapaného na kapesník, z něhož královna dýchala
výpary v souladu s děložními kontrakcemi. Tato metoda vešla později
ve známost pod názvem "narkose à la reine". Královna byla analgezií
u svého porodu nadšena a dne 14. dubna 1857 použila opět této analgezie
při porodu princezny Beatrice (1857-1944). J. Y. Simpsona odměnila královna
titulem "Sir" před jménem a "baronet" za jménem. Na svůj erbovní znak si
Simpson vybral Aesculapovu hůl a motto "Vítězství nad bolestí" (11).

Informace o Simpsonových pokusech
s éterem a později s chloroformem se stávají inspirací pro další
lékaře a Simpson má brzy řadu následovníků. Mezi nejznámější patří Dubois
v Paříži a Channing, profesor porodnictví na Harvardské univerzitě. Právě
Walter Channing
publikuje podání éteru u 581 porodu během jednoho roku ve své knize,
která nesla název "Etherisation". V rámci porodnické analgezie se začíná
ve Francii v roce 1847 s rektální aplikací éterového oleje
(obr. 1.1-9). Pro podání éteru a chloroformu se vynalézají nejrůznější formy
pomůcek a přístrojů. Později se objevují nové způsoby pro podávání inhalačních
anestetik (obr. 1.1-10).

 

Později byly v porodnictví po
určitou dobu velmi populární cyklopropan, trichloretylén a metoxyfluran. Dnes
se tyto látky pro své vedlejší účinky na matku a plod nepoužívají. Jediné
dodnes používané a povolené inhalační anestetikum je oxid dusný, který poprvé
podal u porodu S. Klikowich (1853-1910) v roce 1880
v Petrohradu. Větší popularity dosahuje podání N2O až po roce 1915. Podání N2O
u porodu popsal v roce 1911
i průkopník anestezie
Guedel (1883-1956) z USA. R. J. Minnitt (1890-1974)
z Liverpoolu vyrábí dávkovač na podání směsi N2O a vzduchu.
Podání této směsi bylo pro možnost navození hypoxie plodu v roce 1949 ve
Velké Británii zakázáno. Až v roce 1961 Michael Tunstall ve skotském
Aberdeenu konstruuje systém, který umožňuje podání přesných objemů N2O
a O2, jediné plynné směsi, která je dnes povolena v rámci
inhalační porodnické analgezie - Entonox (15).

V druhé polovině 19. století se
začíná u porodu s intramuskulárním a intravenózním podáváním sedativ a analgetik.
V roce 1869 navrhuje Liebrich podání chloralhydrátu. Jsou známé
pokusy s aplikací opia a sloučenin bromidů. Emil Fischer a von Mering
v roce 1903 začínají podávat k navození spánku barbituráty. Morfin,
který byl separován z opia F. W. A. Sertürnerem (1783-1841) v roce
1806, se také často s úspěchem používal, a to i přes znalost jeho
vedlejších účinků na matku a plod. V roce 1910 navrhuje Jaeger podávat
u porodu papaverin. V téže době von Steinbuchel v Grazu a
C. J. Gauss ve Freiburgu podávají směs morfinu se skopolaminem, čímž
navozovali během porodu tzv. šerospánek (Dämmerschlaf, twilight sleep). Pokusy
s podáváním vysokých dávek hyoscinu koncem dvacátých let 20. století
vyvolávaly u porodu neklid rodiček. V letech 1939-1940 popisuje
Benthin v Německu novou látku s analgetickými účinky - pethidin.
Pethidin se brzy na to začíná podávat u porodu, časem se začíná kombinovat
s fenothiaziny a benzodiazepiny (neuroplegická analgezie). Tato farmaka se
podávají dodnes, a to i přes známé negativní účinky na plod a novorozence.
Jinak tomu bylo v případě ketaminu. Podání ketaminu u porodu popisuje
v roce 1974 Akamatsu, avšak v rámci systémové porodnické analgezie
bylo od jeho aplikace záhy upuštěno.

Více než jedno století poté, co byl J. Y.
Simpson napadán klerikály za svoji údajnou bezbožnost, pokládal papež
římsko-katolické církve Pius XII. za nezbytné prohlásit, že katolická církev
není proti prevenci bolesti v průběhu porodu. Stalo se tak v roce 1956
(12).