Očkování za účelem vytvoření protilátek proti vyvolavatelům infekčních onemocnění se v těhotenství provádějí jen v případech absolutní nutnosti, rozhodně ne v prvních čtyřech měsících – výjimkou je očkování proti tetanu a vzteklině! Jen lékař, který těhotnou pravidelně kontroluje, může rozhodnout o tom, zda a kdy je nutná ochrana očkováním před nějakým infekčním onemocněním. Musí přitom zvážit, zda není očkování pro těhotnou a plod větším rizikem než riziko infekce!
Očkování přichází v úvahu u některých onemocnění:
• cholera: očkování se provádí mrtvou vakcínou (očkovací látka obsahuje mrtvé mikroby) – těhotná se má takové vakcinaci vyhnout, je málo účinná a má mnoho vedlejších projevů,
• záškrt: vakcinace mrtvou vakcínou je u těhotných přípustná, pokud žena nebyla dosud očkována a je ohrožena nákazou v okolí,
• žlutá horečka: očkování se provádí mrtvou vakcínou (před cestami na Dálný východ). Je v těhotenství přípustné – dosud nebyly hlášeny případy poškození plodů po vakcinaci,
• chřipka: očkování se provádí mrtvou vakcínou, mívá vedlejší horečnaté projevy. U těhotných se nedoporučuje, poškození plodů po vakcinaci však nebyla pozorována,
• spalničky: očkování se provádí mrtvou vakcínou, je ale zřídka nutné, stačí podat gamaglobulin,
• příušnice: stačí proběhlé očkování v dětství,
• poliomyelitida (dětská obrna): očkování mrtvou vakcínou je přípustné, populace je však proočkována,
• zarděnky: očkování se provádí živou vakcínou – je však u těhotných nepřípustné – je kontraindikováno. Očkují se jen netěhotné ženy, nyní také dívky na konci školní docházky, pokud nemají protilátky,
• tetanus: očkování mrtvou vakcínou lze provést v případě potřeby i u těhotných,
• břišní tyfus: vakcinace se provádí v době infekce nebo preventivně mrtvou vakcínou. Těhotné se mají tomuto druhu očkování vyhnout, stačí důsledné dodržování hygienických opatření,
• infekční žloutenka: proti tomuto onemocnění nemá být těhotná očkována.
Autor: prof. MUDr. A. Pařízek, CSc. Kniha o těhotenství, porodu a dítěti, Galén, Praha 2015
sdílet