Potrat (odborně abortus) je ukončení těhotenství a vypuzení plodu z dělohy v prvních 24 týdnech jeho trvání. Přesná definice je složitější, ale její vysvětlení je nad rámec tohoto článku.
Podle vyvolávající příčiny rozlišujeme potrat samovolný (odborně spontánní), když není vyvolán zevním zásahem, a potrat umělý, který je vyvolán zevním zásahem. Umělý potrat je buď lékařský, provádí se v souladu se zákonnými opatřeními České republiky, nebo kriminální, provedený nezákonně.
Samovolný potrat
Samovolný potrat může být časný, když nastal v I. trimestru, anebo pozdní, pokud nastal ve II. trimestru těhotenství.
Příčiny samovolných potratů se obtížně objasňují. Často se na nich podílí více faktorů. Důvody takto nešťastně probíhajících těhotenství mohou být buď v zárodku či v plodu, nebo v organismu matky. Samovolným potratem v I. trimestru končí v České republice zhruba každé čtvrté až páté těhotenství.
Příčiny potratu z důvodu zárodku nebo plodu
vyvolají asi více než polovinu časných potratů, u pozdních potratů je tomu méně, okolo 10 %. Poškození zárodku nebo plodu a plodových obalů může být důsledkem vnitřních vlivů, především změn v genech a chromosomech a předpokládají se také důvody imunologické. Ze zevních vlivů to mohou být poruchy transportu oplozeného vajíčka, poruchy jeho uhnízdění v děloze, vliv infekce, léků, toxických látek, záření, nedostatku kyslíku ap.
Mateřské příčiny
potratů bývají obvykle přeceňovány, vyvolají nejvýše 15 až 20 % samovolných potratů. Stává se tak v případě anatomických odchylek anebo tehdy, má-li matka infekční onemocnění rodidel.
Časný potrat se ohlásí bolestmi z děložních stahů a krvácením z míst, kde se plodové vejce v děloze odlučuje. Potrat pozdní začíná bolestmi, pak odteče obvykle plodová voda.
Lékař může spolehlivě určit, na základě vyšetření pohmatem a ultrazvukem, zda se jedná jen o hrozící potrat, začínající potrat, anebo je-li již plodové vejce potraceno. Ve fázi hrozícího potratu se někdy může proces ještě zastavit. Ale již počínající potrat se obvykle nezastaví. Vždy je nutná hospitalizace.
Po samovolném potratu je nutné v celkové anestezii dokonale vyprázdnit dutinu dělohy. Výkon provádí vždy pouze lékař, a to speciálním nástrojem, kyretou. Po nekomplikovaném operačním zákroku odchází žena za 2 až 3 dny domů.
Zvláštní formou potratu je tzv. zamlklý potrat, kdy se vývoj plodového vejce zcela zastaví, plod odumře, ale žena je zcela bez obtíží. Děloha se pouze nezvětšuje, vyšetření hormonů ukazuje jejich nízké hladiny a ani ultrazvukem není prokazatelná srdeční činnost plodu. Ultrazvuk je v těchto případech nenahraditelnou diagnostickou pomůckou. I zde je třeba provést vyprázdnění dělohy v celkové anestezii.
Samovolný potrat není ani tak závažný problém po stránce lékařské jako z hlediska negativního ovlivnění psychického stavu postižené ženy. Zjištění, že dítě není schopné života, je vždy hlubokým duševním traumatem. Rodina často nejprve hledá zdravotní pomoc, která nemá, zejména v I. trimestru, naději na úspěch. Samovolným potratem obvykle příroda řeší svůj omyl. Posléze přichází období zklamání a ztráta nadějí. Přestože je žen postižených samovolným potratem poměrně hodně, vždyť takto končí zhruba každé páté těhotenství, nebyla jim z hlediska psychologické pomoci dosud věnována patřičná péče.
Autor: prof. MUDr. A. Pařízek, CSc. Kniha o těhotenství, poeodu a dítěti, Galén, Praha 2015
sdílet