ARCHIV BUNĚK 65. - Pupečníková krev

__ADV__Může zachránit

Ročně onemocní v České republice více než stovka dětí leukemií. Části z nich by mohla pomoci krev z pupeční šňůry.

Ta jinak spolu s placentou skončí jako odpad, což je v mnoha případech škoda.

Proč je pupečníková krev tolik vychvalovaná? Především proto, že při její transplantaci hrozí menší riziko odmítavé reakce organismu, než je tomu například u kostní dřeně, která je také zdrojem důležitých kmenových buněk.

Co je kmenová buňka?

Přestože se v některých znacích a vlastnostech liší kostní dřeň od pupečníkové krve, fungují na stejném principu. Obě tkáně totiž obsahují kmenové, tedy zatím nijak nespecializované krevní buňky. Jsou malou továrnou na výrobu červených nebo bílých krvinek a krevních destiček. Po transplantaci, která probíhá stejně jako transfuze, pokračují kmenové buňky ve své funkci, tedy v krvetvorbě. Odběr pupečníkové krve má velkou výhodu - je bezbolestný a nezatěžuje ani novorozence, ani jeho matku a je kdykoli k dispozici. Štěpy se shromažďují v Bance pupečníkové krve. Pupečníková krev se hodí jen pro děti do padesáti kilogramů, protože neobsahuje dostatečný počet kmenových buněk, aby byla léčba úspěšná i u dospělých a těžších dětí.

Naděje pro děti s leukemií

Jaké nemoci se dají pomocí krve z pupečníku léčit? Jsou to stejné choroby, které od roku 1968 léčí medicína transplantací kostní dřeně, která má oproti pupečníkové krvi dvacetiletý náskok. Patří mezi ně nejen některé druhy leukemie, anémie neboli chudokrevnost, imunitní a metabolické poruchy, ale i stavy po drastické léčbě jiných než krevních nádorů. V pupečníkové krvi ale nejsou jen kmenové buňky, ale i buňky již zralé, například bílé krvinky. Ty jsou příjemcově tělu cizí, což má dva účinky. Toho pozitivního účinku se využívá v léčbě zhoubných onemocnění krve, kdy imunitní schopnosti cizích bílých krvinek bojují proti nádorovým buňkám. Druhým důsledkem transplantace pupečníkové krve je nepříznivá situace, kdy se její bílé krvinky obrátí proti nemocnému. „Taková reakce se může vyskytnout, ale její riziko je menší než u transplantace kostní dřeně. U pupečníkové krve nemusí dojít k této závažné reakci ani při větší neshodě mezi dárcem a příjemcem,“ vysvětluje Petr Sedláček, vedoucí lékař transplantační jednotky Kliniky dětské hematologie a onkologie v Motole.

Někdy je lepší cizí než vlastní

Avšak při léčbě krevních nebo imunitních chorob, se kterými se dítě narodí, si jeho vlastní buňky s nemocí neporadí. Petr Kobylka z Ústavu hematologie a krevní transfuze dodává: „Na vrozenou vadu nemůžeme použít vlastní tkáň, naopak se použije dárcovská pupečníková krev, v ideálním případě od sourozence.“ Právě proto vznikla jako součást Banky pupečníkové krve i část pro příbuzné dárce. Sem mohou rodiče uložit štěp krve dítěte, jehož starší sourozenec trpěl leukemií nebo jinou chorobou, pro kterou představuje pupečníková krev spolu s kostní dření další možnost léčby. V České republice mají rodiče možnost darovat pupečníkovou krev svého dítěte do Banky pupečníkové krve, se kterou ovšem spolupracují jen některé porodnice. Jejich personál je školený právě pro odběr krve z pupečníku. První transplantace příbuzenské pupečníkové krve se podařila v roce 1994 a od roku 1996 funguje projekt nepříbuzenské dárcovské banky, kde je v současnosti zmrazeno přes dva tisíce vzorků. Banku pupečníkové krve zatím využilo sedmnáct pacientů, z toho šest transplantátů bylo příbuzenských.

***

Kostní dřeň můžete darovat kdykoliv v životě, pupečníkovou krev jen jednou

 

zdroj: ARCHIV BUNĚK