Pupečníková krev je krev novorozence, která zůstala po přerušení pupečníku v placentě a v pupeční šňůře. Placenta, pupečník a v nich cirkulující krev, bohatá na vzácné kmenové buňky, jsou tkáněmi dítěte. Po porodu zůstává část této krve právě v cévách placenty a pupečníku, a proto se jí říká pupečníková krev. Obvykle se po porodu spolu s placentou likviduje. Její výjimečnost spočívá zejména v tom, že obsahuje i takové kmenové buňky, které se již během života netvoří.
Pupečníková krev se odebírá bezprostředně po narození dítěte a přestřižení pupečníku (pupeční šňůra). Odběr tedy nemá s dítětem nic společného, v době odběru je dítě již v péči dětského lékaře nebo sestry. Protože jsou placenta a pupečník orgány dítěte, je odběr pupečníkové krve bezbolestný a bezpečný jak pro matku, tak pro dítě.
Během nitroděložního vývoje dítěte se jeho krevní elementy tvoří v játrech, slezině a kostní dřeni, a to i v kostech, ve kterých se již později netvoří. V kostní dřeni se postupně tvoří všechny druhy krvinek: erytrocyty (liší se od erytrocytů vznikajících po narození i v dospělosti), lymfocyty a trombocyty. S postupným rozvojem dřeňové krvetvorby dochází k zániku krvetvorby v ostatních orgánech. Během prenatálního období je součástí krevního oběhu i pupeční šňůra (pupečník), která je stejně jako placenta, bohatě protkána řadou cév, ve kterých v době porodu „uvízne“ část krve dítěte bohatá na kmenové buňky – pupečníková krev. Přibližně týden před porodem dítěte dochází k transferu velkého množství krvetvorných kmenových buněk z jater a sleziny plodu, a to cestou krevního oběhu, do dosud nefunkční kostní dřeně. Ta se tímto procestem nastartuje a v čase po narození dítěte se postará ihned o jeho plně funkční, na matčině organismu nezávislou, krvetvorbu. Proto je pupečníková krev tak významným a bohatým zdrojem právě krvetvorných kmenových buněk, které jsou v době porodu zdravé, mladé a 100% vitální.
sdílet