Tisíce let, co je člověk člověkem, probíhaly jeho porody v přírodě nebo v domácích obydlích. Nikdy se již nedozvíme, kolik zemřelo u porodu dětí anebo dokonce rodiček. Můžeme si udělat obrázek z kusých informací ze středověku, kdy v šlechtických rodinách umírala při porodu každá druhá žena, přičemž bohatí měli ještě určitý druh »zdravotnické péče«. Teprve posledních zhruba 200 let se rodí v porodnických zařízeních. Z vyspělých zemí dnes rodí doma ženy pouze v Holandsku, a to ještě jen každá třetí.
Porod byl z domácího prostředí přenesen do prostředí nově vybudovaných institucí, do porodnic. Ale již v roce 1942 organizovaly ženy v USA demonstraci za »přirozený porod«. Jednalo se o výzvu k zohlednění psychologických a fyzických potřeb těhotné ženy během porodu a o podporu její aktivní účasti na tomto fyziologickém ději. Pod názvem »přirozený« porod nebo »natural childbirth« či »prepared childbirth« se původně skrýval způsob vedení porodu, kdy se nepodávaly bolest utišující prostředky. Smyslem bylo minimalizovat farmakologické ovlivnění dítěte. Tento směr byl logickým vyústěním situace na konci první poloviny 20. století, kdy vznikal u porodníků mylný pocit, že porodní bolesti lze zvládnout použitím silných analgetik, zejména morfinem, a v roce 1939 v Německu nově objeveným petidinem (dnes jej známe pod firemním názvem Dolsin).
Leckdo dnes hovoří o alternativním porodu či porodnictví, ale málokdy je slyšet, co to vlastně je. Asi každý vnitřně cítí, že jde o jakýsi protipól klasického nebo tradičního nemocničního porodnictví.
Alternativní porodnictví v současné době klade důraz na respektování individuálních přání rodičky a jejího partnera. Někteří představitelé s často až revolučním elánem v ulicích našich měst bojují za změny v porodnictví. Často přecházejí do extrému, čímž je porod doma. Je jejich snažení zbytečné? Určitě není. Porod se do domácnosti sice již nikdy nevrátí, ale většina porodnických zařízení se tlakem iniciativ jednotlivců nebo i organizovaných skupin rychle mění k lepšímu. Vždyť před patnácti lety byla v naší zemi epidurální analgezie u porodu zcela neznámá, před deseti lety se otcové porodu účastnili jen sporadicky a rooming-in se tehdy prosazoval také obtížně. Dnes se má zcela oprávněně za to, že úspěšné ukončení těhotenství by nemělo končit »pouze« předáním zdravého novorozence jeho zcela zdravé mamince. Z porodu se vytváří mimořádná událost v životě rodiny a na porod by měla zůstat krásná vzpomínka nejenom ženě, ale i všem jejím blízkým. Vývoj jde ovšem i v porodnictví rychle dopředu. Za několik let může nastat doba, kdy dnešní alternativní porodnictví bude klasické, tradiční a alternativní bude..., zde je prostor pro čtenářovu fantazii.
První pokus o »humanizaci« porodnictví učinil již v první polovině minulého století Grantly Dick-Read a později našel po celém světě i řadu následovníků. Grantly Dick-Read je považován za zakladatele západoevropského směru přípravy k porodu. V roce 1933 poprvé zveřejnil svá pozorování o příčinách porodních bolestí. Ve své první knižní publikaci »Childbirth without fear« vysvětluje základní mechanismus syndromu
strach– napětí– bolest. Svoje teorie rozvíjel na základě svých zkušeností.Již v mládí a během studií na něho silně působilo sledování porodů zvířat a následně i porodů žen na velkostatku jeho otce. Své dojmy si utvrzoval jako porodní pomocník při práci v porodnici a při domácích porodech v Londýně. Jeho pozorování a postřehy ho utvrzovaly v názoru, že strach je hlavní příčinou bolesti během porodu.
Později, jako vojenský lékař v Kongu, měl možnost asistovat porodům v buši. Protože zde byly ženy při porodu zcela klidné, vytvořil si názor, že díky svému přírodnímu postoji k porodu nemají porodní bolesti, a možnou absenci porodních bolestí dával do souvislosti s přirozeným porodem. Za svá tvrzení se Dick-Read stal v odborných kruzích terčem mnohé kritiky. Zdůrazňování klidného chování žen primitivních kmenů v Kongu bylo zpochybňováno. Odpůrci poukazovali na význam léčitelů a šamanů, který byl v Evropě obtížně pochopitelný. Některé Afričanky skutečně potvrdily, že dostávaly příkazy k tichému chování během porodu, aby nedocházelo k rušení zlých duchů.
O několik desetiletí později se prokázalo, že ani při odborně správně vedené předporodní přípravě, kdy se u těhotných pracuje na potlačení strachu z porodu, nelze tímto způsobem vnímání porodních bolestí zcela vyřadit.
Autoři: prof. MUDr. Antonín Pařízek, CSc.
Kniha o těhotenství, porodu a dítěti, Galen 2015
sdílet