Porod bez násilí podle Frederika Leboyera

Porod bez násilí podle Frederika Leboyera - obrázek
Porod bez násilí podle Frederika Leboyera - obrázek

Francouzský porodník

Frederic Leboyer ve své publikaci z roku 1974 »Porod bez násilí« kritizuje stávající způsob porodnické péče, který je podle něho plný stresujících vlivů na ženu i na plod a novorozence. Cizí a neklidné prostředí porodního sálu, pohled na zdravotnickou techniku, neosobní přístup zdravotnického personálu, hluk nebo ostré osvětlení vyvolávají neklid rodičky. Novorozenec je podle Leboyera stresován zejména držením za dolní končetiny a polohou hlavou dolů, změnou prostředí, přerušením pupečníku, světlem, chladem i dalšími vnucenými polohami. Údajně proto pláče a má vystrašený výraz. Leboyer navrhl a ve svém ústavu zavedl postup snižující stresové vlivy na rodičku a novorozence. Hlavní zásady Leboyerova postupu:

A. Část porodnická:

psychologická příprava matky – pomáhá se navodit citový vztah k dítěti, vysvětlení přístupu k dítěti;

ticho – s matkou hovořit co nejméně, všechny pokyny a uklidňování pronášet velmi tlumeným hlasem, klidně, jemně, po porodu dítěte ani slovo, v nutnosti nezvučný šepot;

trpělivost – pomalé, jemné pohyby, psychická i fyzická relaxace porodníka, dostatek času, žádná intervence, jen sledování ozev;

pozornost a naprosté soustředění – porod zcela absorbuje pozornost okolí, zapomíná se na čas, ztotožnění s dítětem, okolí má vnímat každý detail;

technika – po porodu se nesahá na hlavičku, dítě se uchopí v podpaždí a pomalu se položí matce na břicho do polohy v klubíčku, na bříško nebo na boku, nechá se dotepat pupečník do konce, což trvá sedm i více minut, je nutné sledovat jeho pulsaci.

B. Část pediatrická:

pečlivé pozorování začátku dýchání, dítě se nestimuluje, neodsává se odcházející plicní tekutina, sleduje se barva a chování dítěte;

neudělá-li to matka sama, vedou se její ruce k masáži zádíček, na nic se nespěchá, masáž zádíček se provádí jemnými peristaltickými vlnami shora dolů, ruce se střídají, jedna plynule navazuje na druhou, zásadně se nemluví!

jakmile dítě začne uvolňovat ručky a nožky, pomáháme mu: položíme dítě na bok – jednu ruku vysoko na záda, druhou pod zadeček, obracíme velmi něžně, pomalu, se stálou oporou zádíček;

po dotepání pupečníku porodník oddělí dítě a porodní asistentka uloží dítě do vaničky s teplou vodou (38–39 °C), dítě pokládá do vody podle reakce nadvakrát či natřikrát a nechává je ve vodě do úplného uvolnění. Otec nebo porodní asistentka dítě ve vodě podpírá;

porodní asistentka dítě zvedne z vody opět nadvakrát či natřikrát, podle jeho projevené nelibosti a položí je do nahřáté osušky, na boku, ve flexi;

dítě se položí na bok na vyhřátý stůl, stále se podepírají záda, končetiny musí mít možnost pohybu; ošetříme pupečník a osušíme dítě; teplo, šero!

dítě se položí matce na břicho, hlavičkou k levému prsu, aby slyšelo tlukot jejího srdce. Ponechá se volná aktivita matce i dítěti, mlčí se, jen se pozoruje, eventuálně se jemně pomáhá při pokusech o přisátí;

dítě se uloží do teplé pleny, zváží se na boku, velmi jemně se zabalí do teplých plen (i hlavička) a uloží se na postel k matce. Délka dítěte se neměří, neprovádí se preventivní desinfekce jeho očí, dítě se jen označí;

po odvezení matky ze sálu se současně s matkou překládá na pokoj šestinedělí i dítě (rooming-in) – očistná koupel a kredeizace se provádí také až na oddělení šestinedělí. Délku dítěte a obvod hlavy měříme až při propuštění.

Podle předlohy MUDr. Hany Markové. (Primářka MUDr. Hana Marková byla v České republice první a později hlavní propagátorkou Leboyerovy metody. Místem její dlouholeté a úspěšné činnosti bylo porodnické zařízení v Ostrově nad Ohří).
spící miminko foto

 

Autor: doc. MUDr. A. Pařízek, CSc. Kniha o těhotenství a dítěti, Galén, Praha 2009