Vrozené vady kyčelního kloubu (odborně vývojové dysplazie kyčelní) jsou souvislá řada postižení kyčelního kloubu, od pouhých mírných odchylek po skutečné vymknutí hlavice kosti stehenní z jamky kyčelního kloubu (odborně luxace). Jedná se o nejčastější vrozenou vadu, která se podstatně častěji vyskytuje u dívek (3–5krát). V naší zemi je neobvykle vysoký výskyt dysplazie kyčelního kloubu (3 %, přičemž 0,3 % představuje skutečná luxace kyčlí) a její léčba zde má dlouholetou tradici. Proto také většina konzervativních aparátů nese jména slavných českých ortopedů (Frejkova peřinka, Pavlíkovy třmeny).
Rozpoznání vývojového postižení kyčlí je založeno na metodě tzv. trojitého síta (tři po sobě jdoucí kontroly), která zajišťuje co největší záchyt tohoto onemocnění a zahájení časné léčby. První vyšetření se provádí již v porodnici a je založené jednak na klinickém zhodnocení kyčlí pediatrem a jednak na provedeném ultrazvukovém vyšetření. Pokud toto vyšetření nebylo v porodnici provedeno, posouvá se do období 2.–3. týdne života.
Další dvě ultrazvuková vyšetření již provádí ortoped, a to na konci 2. a na konci 3.–4. měsíce. Sonografický nález je klasifikován podle Grafa na několik podskupin podle charakteru okraje kostěné či chrupavčité stříšky a dvou speciálně měřených úhlů (alfa a beta). Správný vývoj kyčelního kloubu odpovídá typu Ia, Ib, vývoj dostatečný typu IIa+. Vývoj hraniční či mírnou dysplazii hodnotíme jako IIa– a IIb. Acetabulární dysplazii charakterizuje typ IIc a IId, sub- luxaci typ IIIa a IIIb, luxaci pak typ IV. Většinu pacientů s dysplazií kyčle se podaří vyléčit konzervativně (viz výše), chirurgická léčba tak přichází na řadu jen v nejtěžších případech.
Na některých pracovištích se mimo výše uvedené provádí i ultrazvukový screening vrozených vad ledvin a vylučovacího ústrojí.
Autor: prof. MUDr. A. Pařízek, CSc. a prof. MUDr. Tomáš Honzík, PhD.
Kniha o těhotenství, porodu a dítěti, Galén, Praha 2015
sdílet