Zákonná opatření ukládají zaměstnavateli zajistit, aby těhotná zaměstnankyně pracovala na takovém pracovišti a vykonávala takové práce, které by neohrozily zdárný průběh jejího těhotenství a nerušený vývoj plodu. Vyhláškami jsou určena zaměstnání a práce, které těhotná nesmí vykonávat, a to bez újmy na výši jejího předchozího výdělku. Proto zaměstnavatel nesmí dovolit, aby těhotná pracovala v nočních směnách a při pracích s rizi­kem. Pokud tomu tak dosud bylo, musí těhotnou ženu přeřadit na jiné pracoviště. Zaměstnavatel by měl respektovat stav zaměstnankyně (a obvykle tak činí) a po­skytnout jí náhradní práci.

Žena z důvodů těhotenství nebo mateřství nesmí být ze zaměstnání propuštěna. Ženám nesmí být odepřena další mateřská dovolená a musí jim být zachována příležitost zaměstnání po jejím skončení.

Zaměstnavatelé (právnické i fyzické osoby, které zaměstnávají fyzické osoby v pracovněprávních vztazích) jsou povinni řídit se ustanoveními Zákoníku práce. Ačkoli někteří soukromí podnikatelé tvrdí, že Zákoník práce se týká pouze státních organizací, není to pravda. Zákoník práce se týká všech, tedy státních i soukromých zaměstnavatelů. Na druhé straně i zaměstnanci musí znát a respektovat svoje povinnosti.

Zákoník práce upravuje zvláštní pracovní podmínky žen a poskytuje zvýšenou ochranu jednak ženám obecně, jednak těhotným ženám a matkám malých dětí. Současně ukládá zaměstnavatelům povinnost zřizovat, udržovat a zlepšovat hygienická a jiná zařízení pro ženy. Poslání ženy jako matky a zvláštnosti jejího organismu ji nedovolují zaměstnávat některými pracemi. Proto Zákoník práce v § 150 vymezuje práce, které jsou ženám zakázány.

Autor: PhDr.Soňa Třísková