Správná péče o chrup u těhotné ženy by měla patřit mezi běžné součásti před­porodní přípravy. Hlavní důraz se klade na profylaxi a prevenci. Součástí zubní péče v průběhu gravidity jsou preventivní prohlídky, kdy se provádějí nejen cílená vyšetření a některé profylaktické úkony (kontrola dásní a jejich krvácivost, hodnocení úrovně hygieny, instruktáž o správné technice čištění, profylaktická fluoridace ap.), ale také i léčba nově zjištěných kazů. Platí pravidlo, že v těhotenství se obvykle výrazně zhorší zanedbaný stav, který přetrvává již z doby před početím. Proto by měla žena správným způsobem o chrup a parodont pečovat ještě v době plánování založení rodiny. To se pak příznivě odrazí na minimální potřebě zubního ošetření v průběhu gravidity.

Je známo, že kolísání hladin hormonů se během těhotenství projevuje především na změnách parodontu. Zánět dásní, gingivitis gravidarum, lze pozorovat již od druhého měsíce těhotenství a svého vrcholu dosahuje kolem 8. měsíce. Výraznější změny se pak manifestují především u těch pacientek, které měly zánětem postižené dásně ještě před těhotenstvím. Je také dokázáno, že u matek s onemocněním dásní je významně vyšší riziko předčasného porodu než u žen se zdravými dásněmi. Jde tedy o stejně silný faktor, jako jsou např. kouření či konzumace alkoholu v těho­ten­ství.

Zvláštní pozornost je pak třeba věnovat těhotným diabetičkám, které jsou častěji postiženy mnohem závažnější formou parodontitidy oproti těhotným zdravým ženám. U diabetiček se projevuje výraznější zánět dásní a hlubší odstoupení dásní (parodontální choboty). Prenatální péče samotných těhotných diabetiček ve vztahu ke zdraví vlastních dásní a celé ústní dutině by se tak měla stát samozřejmostí.

Vyšetření a ošetřování těhotných se na zubním křesle provádí v první polovině těhotenství vleže, se stoupajícím stadiem se pak žena ukládá spíše do polosedící polohy. Snahou je vyhnout se náhlé nevolnosti pramenící z tlaku plodu na dolní dutou žílu, která pak nedostatečně plní srdeční oddíly krví z dolní poloviny těla. Jinou vhodnou alternativou je poloha vleže na boku.

Nezřídka se v těhotenství musí žena vyrovnávat s postoji, které jsou často spojovány s mýty tradovanými po generace a nepodloženými tvrzeními.

Mýtus 1: Těhotenství je nemoc

Těhotenství bývá někdy zcela nepodloženě považováno za určitý druh onemocnění spojeného se zdravotními riziky a sa­motná nastávající maminka může podobnému pocitu podlehnout. Zvláště pak v případech rezer­vovanějšího a »opatrnického« přístupu zubního lékaře se může taková nejistota vystupňovat. Je třeba zdůraznit, že jde o stav zcela přirozený, a pokud se nevyskytují jiné přidružené zdravotní komplikace, není nutné se bát standardního zubního ošetření, aniž by bylo nutné provádět předem nějaká zvláštní opatření. Zvláště v tomto období by se tedy neměly ženy zubní ordinaci vyhýbat. Jde u nich pouze o »jiný stav«.

Mýtus 2: Lokální anestezie může být nebezpečná

Neoprávněný strach z následků injekce lokálního anestetika často nemá jen budoucí maminka, ale i zubní lékař. Samozřejmě platí, že byste se v těhotenství měla vyhnout jakémukoliv nadbytečnému přijímání léčivých přípravků včetně lokálních anestetik a dalších (analgetik, antibiotik ap.). Neznamená to však ošetřovat ženu trýznivým a bolestivým způsobem. Stresová reakce při bolestivém ošetření může mít mnohem závažnější vedlejší nežádoucí účinek, než má vliv malého množství lokálního anestetika dostačujícího k bezbolestnému komfortu ošetření. Dnešní injekční přípravky používané ke znecitlivění (nejčastější jsou např. artikain, mepivakain, lidokain) jsou z hlediska vlivu na vyvíjející se zárodek a plod velmi bezpečné a dosud nebylo po jejich podání popsáno žádné poškození budoucího novorozence. Také přísadu adrenalinu v lokálních anestetikách je možné použít ve všech stadiích gravidity. Jde o velmi malá množství umožňující dostatečně dlouhé znecitlivění a omezující krvácení při chirurgickém výkonu.

Mýtus 3: Bolest se musí vydržet

Právě bolestivý výkon, kdy se omezuje podání anestetika či následně i analgetika, vede k neúměrně zvýšenému vylučování přirozeného adrenalinu z nadledvin a v krajním případě může znamenat i zhoršení výživy plodu snížením průtoku krve mezi dělohou a placentou. Po skončení zvláště náročného ošetření je nutné počítat i s pooperační bolestivostí, kterou je třeba rovněž zvládnout účinnými a šetrnými léky proti bolesti. V těchto situacích se jako bezpečné přípravky osvědčují paracetamol a z těch novějších např. nimesulid nebo rofe­coxib.

Mýtus 4: Amalgám je škodlivá výplň

Mnoho nejrůznějších spekulací a mýtů ne zcela jednoznačně prověřených seriózními studiemi se týká bezpečnosti amalgámu jako zdroje možného poškození zárodku rtutí. Rtuť v zubních výplních je chemicky vázána s dalšími kovovými prvky, jako jsou stříbro, měď a cín, do tvrdé, stabilní a bezpečné substance. Amalgám tak v současnosti patří mezi nejvíce prozkoumané a bezpečné výplňové materiály.

Mýtus 5: Dítě připravuje matku o vápník ze zubů, které se po porodu rychle zkazí

Vápník nutný pro vývoj plodu je čerpán výlučně z potravy přijímané matkou. Pokud je ho nedostatek při nesprávně vyvážené stravě matky, adekvátní část vápníku je pak získávána z jejích kostních zásob. V žádném případě nedochází vlivem těhotenství k demineralizaci zubů a jejich urychlenému kažení. Zvýšená kazivost chrupu je vždy důsledkem snížené či zanedbané hygieny v průběhu gravidity. Při nedostatku vápníku se jedná spíše o nebezpečí počínající osteoporózy, pokud se jeho příjem do budoucna včas nevybalancuje.

Co může udělat těhotná žena k udržení dobrého ústního zdraví?

Především si pravidelně dvakrát denně 2 až 3 minuty pečlivě čistit chrup měkkým a krátkým zubním kartáčkem s použitím zubní pasty s obsahem fluoru (ať již ve formě anorganických či někdy více preferovaných organických fluo­ridů). Neměla by zapomínat i na po­užívání mezizubní nitě či interdentálních kartáčků. Některá málo dosažitelná místa chrupu se dají dobře dočistit jednosvazkovými kartáčky. Rozhodně by žena měla aspoň dvakrát během těhotenství navštívit zubního lékaře, který ji navíc může, podobně jako dentální hygienistka, mnohem podrobněji instruovat o správné technice odstraňování zubního plaku a vhod­ných speciálních prostředcích k doplnění péče o ústní dutinu.

Autor: MUDr. Vladimír Śčigel, Ph.D.