Sexuálně přenosná onemocnění se dříve nazývala »pohlavními nemocemi«. Mezinárodně se dnes používá označení »Sexually Transmitted Diseases«, zkratka STD, nebo také »Sexually Transmitted Infections«, zkratka STI. Kromě hlavních onemocnění jsou pod tento pojem zahrnovány i další infekce, jejichž původci jsou přenášeni z muže na ženu sexuálním stykem (např. infekce chlamydiemi, trichomonádami, kvasinkami ap.). U žen se onemocnění většinou projevují výtokem z pochvy, u mužů je nákaza často bez příznaků. Při léčbě žen je třeba zamezit zpětnou nákazu (odborně reinfekci), proto je nutné i léčení sexuálního partnera.

Syfilis (příjice, lues)

Syfilis může vážně poškodit zdraví dítěte. Původcem je mikrob Treponema pallidum. Proniká do těla v místě poraněné kůže nebo sliznice. Onemocnění má tři stadia:

• I. stadium – tvrdý vřed s postižením mízních uzlin,

• II. stadium – kožní vyrážka,

• III. stadium – orgánové postižení. Tabes dorsalis je odborný název pro poškození zadních rohů míšních, progresivní paralýza je psychiatrické onemocnění, které končí úplnou demencí (onemocnění doko­nale ztvárnil český herec Petr Čepek ve filmu Petrolejové lampy). Syfilitické postižení aorty může způsobit selhání srdce nebo roztržení aorty, která je největší tepnou v těle.

Od prvního kontaktu s infekcí do projevu nemoci (odborně inkubační doba) uběhne u syfilidy asi 4 až 6 týdnů. V místě vstupu infekce vzniká vřídek s typickou tvrdou spodinou (odborně ulcus durum neboli tvrdý vřed). Současně dochází ke zduření okolních mízních uzlin. Zduření je charakteristicky nebolestivé. U muže, nebo je-li tvrdý vřed na zevním pohlavním ústrojí ženy, je poznání infekce pacientem jednoduché, mízní uzliny v tříslech a vřed jsou dobře viditelné. Ovšem je-li místo vstupu infekce v hloubi pochvy, jsou příslušné uzliny hluboko v pánvi a onemocnění může v tomto stadiu zcela uniknout pozornosti. Po měsících se rozvíjí II. stadium a III. stadium se projeví většinou až za několik let po infekci.

Syfilis se přenáší téměř výhradně pohlavním stykem. Mimo pohlavní ústrojí se tvrdý vřed najde jen v 10 % případů, i zde je však souvislost se sexuálními aktivitami častá (nemoc lze přenést např. polibkem). Získat onemocnění zcela nesexuální cestou (tzv. syphilis insontium, tj. »nevinných«), např. pitím ze společné sklenky nebo jako ošetřující zdravotnický personál, je sice možné, ale tyto případy jsou velmi vzácné.

Čím delší je časový odstup těhotenství od infekce matky, tím lehčí je poškození plodu. Nejvíce je plod postižen, infikovala-li se matka těsně před početím nebo na začátku těhotenství. Naopak, pokud se těhotná infikovala v posledních šesti týdnech těhotenství, rodí se zpravidla zdravé plody.

Při čerstvé infekci končí těhotenství obvykle potratem nebo porodem mrtvého plodu, na němž jsou známky syfilitického poškození: velká játra, velká slezina, na kůži je vyrážka, na kostech a chrupavkách jsou známky zánětu.

Při chronické infekci se mohou narodit děti bez známek postižení, ale již v prvních dnech po porodu se infekce u novorozence projeví vyrážkou na celém těle, trhlinami koutků úst, rýmou, žloutenkou, hnisáním nehtových lůžek, otokem zevních rodidel. Úmrtnost těchto novorozenců je vysoká.

Před řadou desetiletí byla zavedena prevence syfilidy: každá těhotná musí být na začátku těhotenství vyšetřena (BWR je název testu). Každý nález se musí hlásit dermatovenerologovi (povinné hlášení odborníkovi na pohlavně přenosné choroby). Ten také rozhodne o způsobu léčby. Novorozence se zjevnými známkami vrozené syfilidy, ale i novorozence z této infekce podezřelé léčí pediatr. Kojení není dovoleno v případech infekce matky těsně před porodem. V ostatních případech je dovoleno dítě kojit při současné antibiotické léčbě matky i dítěte. Léčba spočívá v aplikaci antibiotik.

Kapavka (gonorea)

Kapavka je onemocnění vyvolané bakterií Neisseria gonorrhoeae. Je to »klasická« pohlavní nemoc, která v ČR spadá pod zákon o po­hlav­ních nemocech (důsledkem je např. povinná léčba nebo trestnost vědomého šíření této choroby).

Inkubační doba (tj. doba mezi nákazou a projevy infekce) je většinou tři až šest dní. U muže se kapavka projevuje pálením při močení a hnisavým výtokem z močové trubice. U ženy mohou být příznaky nenápadné, hnisavý výtok, bolesti v podbřišku, nepravidelné krvácení. Pokud žena onemocní kapavkou v těho­tenství, pak probíhá bouřlivěji než mimo ně. Při akutním zánětu bývá postižena močová trubice, bartholinské žlázky, malé žlázky po stranách ústí močové trubice, pochva i sliznice vystýlající kanál děložního hrdla, z něhož vytéká hustý, smetanově zbarvený hnis, někdy i krvavý. Podle toho, ve které fázi těhotenství akutní onemocnění probíhá, může vyvolat potrat, resp. předčasný porod začínající odtokem plodové vody. Pro matku přitom hrozí nebezpečí vzestupu infekce do děložní dutiny a na děložní přívěsky (vejcovody a vaječníky), nebo dokonce až na pobřišnici. Nebezpečí pro plod spočívá především v infekci spojivkového vaku při porodu, dříve časté příčiny slepoty.

Prevence se u těhotné provádí vyšetřováním v zrcadlech s pátráním po známkách onemocnění, vyšetřováním podezřelých výtoků se zaměřením na vyhledávání kapavčité infekce. Zjištěné pozitivní nálezy se opět povinně hlásí dermatovenerologovi, který doporučí léčbu a kontroluje její výsledek. Neléčená, tzv. chronická kapavka, projevující se třeba jen slabým výtokem, může být zdrojem infekce novorozenců během porodu, u nedělek může vzplanout infekce vnitřních rodidel.

U novorozence, pokud rodička má neléčenou kapavku, může způsobit zánět očních spojivek s následnou slepotou. Proto se po porodu pro jistotu všem novorozencům oči dezinfikují vkápnutím kapky dezinfekčního roztoku do každého spojivkového vaku (tzv. crédéizace podle francouzského porodníka Crédého, který tuto metodu zavedl).

Anaerobní vaginóza

Toto onemocnění je dnes nejčastější příčinou poševního výtoku. Výtok bývá v typických případech řídký, našedlý, páchnoucí »po rybách«. Zápach je často zvýrazněn po pohlavním styku. Za normálních okolností jsou v pochvě jednak bakterie, které k životu vyžadují kyslík, jednak bakterie, které kyslík nepotřebují (nebo jim kyslík dokonce škodí). První se nazývají aerobní bakterie, druhým se říká anaerobní bakterie. Když se anaerobní bakterie přemnoží, vzniknou výše popsané příznaky. Léčba je snadná, ženě i partnerovi se podá antibiotická léčba proti zmíněným bakteriím. Některé anaerobní bakterie jsou normální součástí mikrobiální poševní flóry, a tak není správné je zcela odstranit. U některých žen dochází neustále k opakování onemocnění. Příčina takové zvýšené citlivosti není známa; je však skutečností, že někdy stačí krátkodobá změna poševního prostředí po pohlavním styku. Prevence opakování tohoto onemocnění bývá obtížná. Používají se tři postupy:

• vaginální podání kyseliny mléčné, která v pochvě udržuje kyselé pH, pro anaerobní bakterie nepříznivé,

• podávání tablet, které obsahují »správné« poševní bakterie, stejný smysl má zavádění jogurtu s živou kulturou laktobacilů,

• užívání výplachů s Tantum rosa, přípravkm, který se pohybuje na hranici mezi běžnou hygienou a dezinfekcí.

Všechny tyto metody jsou účinné, je však nutné je používat dlouhodobě.

Vulvovaginální mykóza

Kvasinkové záněty zevního pohlavního ústrojí ženy jsou velmi časté, projevují se pálením, svěděním, výtokem. Výtok může mít velmi různý charakter, jen někdy je přítomen charakteristický »tvarohovitý« vzhled.

Léčba akutního stavu je snadná, na trhu je dlouhý seznam antimykotických léků v podobě poševních tablet, globulí a krémů. K dispozici jsou i tablety, které se polykají. Efekt je rychlý a spolehlivý. Léčba partnera, který si často stěžuje na pálení penisu, je nutná.

Problémem mohou být opakované záněty (odborně recidivy). U některých žen dochází stále znovu a znovu k opakování potíží. Zde je na místě dlouhodobá léčba, někdy až po dobu několika měsíců, změna životního stylu, výhodné je nošení sukně, punčoch a preventivní užívání antimykotických léků v rizikových situacích (např. během užívání antibiotik).

Trichomoniáza

Je to infekce pochvy a močové trubice způsobená prvokem Trichomonas vaginalis, česky bičenka poševní. Prvok bičíkovec je vybaven pěti bičíky. Trichomonády žijí pouze v pochvě a močové trubici člověka a získat je tedy lze téměř bez výjimky jen pohlavním stykem. Nepohlavní přenos vzniká jen zcela výjimečně. Trichomoniáza se projevuje výtokem, který je v typickém akutním případě hojný, zpěněný, zásaditý. Je-li infekce neléčena, obvykle přechází do chronického stadia s minimem příznaků. Někdy však probíhá prakticky bez příznaků od začátku. Trichomoniáza se léčí antibiotiky. Léčba partnera, případně všech partnerů a jejich partnerek je nutná.

Herpes genitalis

Herpes (opar) pohlavního ústrojí je pohlavně přenosná nemoc, která začíná krátkou fází svědění, následuje výsev puchýřků. Ty se brzy strhnou a na jejich místě vznikají vřídky, které se případně mohou druhotně infikovat bakteriemi.

Onemocnění je extrémně bolestivé, potíže se mohou zhoršovat při močení, avšak po 10 až 14 dnech se vřídky samy hojí.

Opakování onemocnění může způsobit menstruace, stres, celková infekce, zejména viróza. Často se však příčina nezjistí.

Léčba akutního stavu je obtížná. Antibiotika jsou proti virům neúčinná. Dnes existují přípravky proti virům, avšak léčbu je nutno zahájit v časné fázi rozvoje infekce.

Herpetický virus se může během porodu přenést na plod a způsobit u něj velmi vážnou celkovou infekci s postižením nervového systému a s vysokým rizikem celoživotního postižení. Proto když je u ženy v době porodu přítomen výsev herpetických puchýřků v oblasti rodidel, porod se obvykle vede císařským řezem.

Condylomata accuminata

Condylomata accuminata jsou drobné výrůstky, které se často vyskytují ve skupinách »květákovitého« tvaru. Postihují kůži a sliznici pohlavního ústrojí, okolí řitního otvoru, ale i sliznice pochvy a děložního čípku. Příčinou je virová infekce.

Rozpoznání nemoci je snadné, protože její vzhled je typický. Léčba je však obtížná. Výrůstky lze odstranit buď chirurgicky skalpelem, laserem nebo zmražením.

Pokud se v době porodu condylomata vyskytují v porodních cestách, je nutné těhotenství ukončit císařským řezem. Dítě by se mohlo nakazit virovou infekcí.

Chlamydie

Chlamydia trachomatis je malá bakterie, která patří dnes v Evropě k nejčastější příčině zánětu vnitřních pohlavních orgánů ženy.

Infekce se získává téměř bez výjimky pohlavním stykem. Mikrob napadá buňky děložního hrdla a močovou trubici. Způsobuje zde zánět, který se může projevit příznaky močové infekce (častější močení, pálení při močení) a výtokem. Daleko častěji je však zcela bezpříznakový. V tom spočívá záludnost a nebezpečí této infekce. Během času mohou chlamydie postupovat pohlavním ústrojím směrem vzhůru a způsobit zánět dělohy, zánět vejcovodů, zánět pánevní pobřišnice. I tento průběh je provázen jen malými a neurčitými potížemi (např. pobolíváním v podbřišku, nepravidelným krvácením ap.). Často dokonce žena nemá problémy žádné. Infekce tak zůstává neléčena s důsledkem slepení vejcovodu, který ztrácí průchodnost a mění se v protáhlý útvar vyplněný tekutinou, zcela neschopný jakéhokoliv transportu pohlavních buněk. Chlamydiová infekce je častou příčinou ženské neplodnosti.

Léčba chlamydiové infekce není složitá, bakterie dobře reaguje na celou řadu antibiotik.

AIDS

AIDS (syndrom získaného imunodeficitu) je konečné stadium infekce virem, který se označuje jako HIV (Human Immunodeficiency Virus). U poloviny postižených se onemocnění rozvíjí během deseti let od získání infekce.

Virus HIV se v 70. letech rozšířil ze subsaharské Afriky nejdřív do karibské oblasti a odtud do celého světa. Šířil se zprvu mezi homosexuály, dnes se již většinou přenáší heterosexuálním stykem. Druhou cestou šíření viru je krev, proto je onemocnění časté u narkomanů, kteří si půjčují injekční jehly a stříkačky.

Infekce HIV včetně AIDS je rozšířena především v subsaharské Africe, kde jsou postiženy desítky procent populace, dále v karibské oblasti a nověji v oblasti bývalého Sovětského svazu.

Virus poškozuje imunitní systém, konkrétně jednu skupinu bílých krvinek, organismus pak ztrácí odolnost proti infekcím a rovněž proti nádorovým změnám některých buněk. Infekční nebo nádorové komplikace bývají nakonec příčinou smrti.

Třetí cestou přenosu infekce je nákaza plodu v děloze infikované ženy.

Léčba infekce HIV je velmi obtížná. Virus není možno vyhubit, nebo nanejvýš zcela výjimečně. Používají se většinou kombinace několika virostatik, což jsou léky, které jsou schopny nějakou dobu infekci zadržovat. V těhotenství je léčba poměrně úspěšná, výrazně snižuje riziko přenosu viru z matky na plod, ale její účinek je jen dočasný.

Prevencí zůstává obezřetnost ve výběru sexuálních partnerů. Ani používání mužského kondomu není bez rizika.

Člověk se může při pohlavním styku setkat s velkým počtem sexuálně přenášených onemocnění. Jako hlavní opatření proti všem sexuálně přenosným nemocem se v současné době uplatňuje tak zvaný bezpečný sex. Výstižnější je možná termín v angličtině »safer sex«, který lze překládat jako bezpečnější sex, protože sexuální styk nemůže být nikdy zcela bezpečný. Bezpečnější sex spočívá v takových postupech, při nichž se tělesné tekutiny, zvláště krev nebo semeno partnera, nedostanou na sliznice pochvy, úst, řitě nebo očí, ani na žádné sebemenší poranění kůže druhého partnera. Při souloži do pochvy, do úst nebo do konečníku se lze chránit prezervativem. Náhradní sexuální pomůcky (např. vibrátory) se nikdy nesmějí půjčovat jiným osobám. Nebezpečné je i zavádění prstů do pochvy nebo do řitě partnera či partnerky, hrozí nebezpečí poranění a infekce prostřednictvím kožní záděry. Dráždění pohlavních orgánů nebo řitního otvoru ústy, intenzivní líbání s kousáním do rtů, jazyka a do prsních bradavek představuje také z hle­diska přenosu infekce nebezpečné sexuální prak­tiky. Naopak použití takzvaných lubrikačních prostředků, které svou kluzkostí zmenšují pravděpodobnost poranění, představuje nesporný přínos k bezpečnějšímu styku.

Nejúčinnějším preventivním opatřením proti šíření sexuálně přenosných nemocí je zdravý sexuální partner a zachovávání párové sexuální věrnosti.