Začátek porodu je definován pravidelnými děložními kontrakcemi,
které mají pracovní efekt na děložním hrdle. Trvání I. doby porodní by
nemělo přesahovat 12–18 hodin, aktivní fáze pak 6 hodin (obr. 1).
Obr. 1: progrese porodního/děložního nálezu u primipary v závislosti na čase
Latentní fáze I. doby porodní:
- rozlišení od presagientních stahů (předzvěstné stahy,
tzv. poslíčci) není vždy jednoduchá (rozlišení ztěžuje např.
trychtýřovité hrdlo multipary, stav po cerclage nebo naopak
nepřipravené hrdlo u přenášení, staré primipary); - rozlišení presagientních stavů od počínajícího porodu
může někdy usnadnit podání fenothiazinového preparátu, na rozdíl od
presagientních stavů to pravidelné (pracovní) stahy neovlivní; - rozvoj porodní činnosti je možný dirupcí vaku blan,
o níž má v latentní fázi rozhodnout zkušený lékař, neboť se jedná
o závažné rozhodnutí (možnost dystokie, infekce); - medikamentózní stimulace děložní činnosti oxytocinem
zásadně 2 IU v infúzi (nejčastěji 500 ml 5% glukózy); začínáme pomalu
frekvencí 16–20 kapek/min a postupně zrychlujeme podle efektu, za
kontroly kardiotokografem.
Aktivní fáze I. doby porodní
Vedení partogramu od branky 3 cm je názorné, ale nedostačuje
k veškeré dokumentaci (rozvahy, medikace, popis kardiotokografického
záznamu).
Příčinou dystokie (neprogredující porodní nález) může být:
- nepoměr mezi hlavičkou a pánví, pokud nebyl diagnostikován již při příjmu;
- patologické naléhání hlavičky (deflexe, vysoký přímý stav, asynklitismus);
- rigidita
měkkých porodních cest (pak je vhodná epidurální analgezie,
spazmolytika, neuroplegická analgezie, v některých případech
i paracervikální analgezie); je třeba rozlišovat mezi rigidní děložní
brankou (např. po cerclage nebo po kryoterapii) a spastickou děložní
brankou (např. reakce na porodní stres); - inkoordinace děložní práce;
- po vyloučení předchozích příčin zbývá děložní hypoaktivita, jejímž řešením je dirupce nebo stimulace oxytocinem.
Sledování průběhu I. doby porodní:
- vaginální vyšetření cca po 2–3 hodinách (pochopitelně dle
průběhu porodu, vždy po odtoku plodové vody a na konci I. doby
porodní); - rektální vyšetření (nepoužívá se na všech našich pracovištích);
- děložní činnost;
- kontrola vstupování hlavičky, změny nálezu na děložním hrdle a děložní brance;
- krevní tlak, puls a teplota po 2–3 hodinách;
- srdeční frekvence plodu – alespoň intermitentní kardiotokografické sledování;
- dbát na vyprazdňování močového měchýře (zejména pokud byla podána epidurální analgezie);
- rodička
by neměla ležet na zádech (prevence aortokaválního kompresivního
syndromu), měla by být v poloze, která jí nejvíce vyhovuje, zejména
v sedu (balon, speciální porodnická křesla), měla by být doporučena
chůze. Pokud žena vyžaduje polohu vleže, pak zásadně na boku, který
odpovídá postavení plodu.
Chyby ve vedení I. doby porodní:
- chybné určení začátku porodu;
- pozdní diagnóza příčin dystokie;
- předčasná dirupce vaku blan;
- nevhodné dávkování oxytocinu (nedostatečné a neúčinné, nebo naopak nadměrné s možností tachysystolie a hypoxie plodu);
- nekorigovaná hyperaktivita děložní (fyziologické jsou tři kontrakce během 10 minut);
- nevhodné nebo špatně načasované podání léků nebo analgezie;
- poloha vleže na zádech (podmínka pro kvalitní kardiotokografický záznam);
- zanedbání polohování ženy pro usnadnění porodního mechanismu, zejména vnitřní rotace hlavičky plodu (viz obr. 2);
Obr. 2: Poloha ženy během I. doby porodní
- malá trpělivost při zadním postavení plodu, kdy je téměř
vždy fyziologicky prodloužena I. doba porodní. Porod, kdy plod zaujímá
zadní postavení, je vždy bolestivější (i při podání epidurální
analgezie), protože hlavička záhlavím více utlačuje lumbosakrální
nervový plexus než při předním postavení plodu (obr. 3);
Obr 3: Lumbosakrální kompartment
- snaha za každou cenu vyhovět požadavku rodičky o zvýšení
efektivity analgezie – hrozí předávkování systémovými analgetiky
a sedativy v neprospěch plodu nebo překročení epidurální analgezie
v epidurální anestezii; - osamělá rodička (nepřítomnost porodní asistentky);
- chaotické
jednání personálu porodního sálu v případě akutně vzniklých problémů
a narušení pohody ostatních rodiček a zejména jejich doprovodu; - zbytečný hluk na porodním sále (zvýšená hlasitost kardiotokografických přístrojů, hlučná komunikace personálu);
- špatný odhad osobnosti rodičky.