Encyklopedie

Neurologické poškození

>

Neurologické poškození, pokud výjimečně
nastane, bývá dlouhodobější a může být dokonce trvalé. Právě obavy
z ireverzibilních neurologických následků bývají nejčastějším zdrojem obav
těhotných, u kterých má být podána neuroaxiální analgezie nebo anestezie.
Příčin neurologických komplikací může být několik (tab. 7.8-1).

 

Již při podezření na neurologickou
komplikaci následkem neuroaxiální blokády by měl být pozván zkušený neurolog, event.
neurochirurg. Zejména jedná-li se o objemové změny v oblasti
epidurálního nebo subarachnoidálního prostoru (hematom, absces), je často
neurochirurgický operační výkon nezbytný. Je třeba mít na paměti, že komplikace
nemusí být následkem neuroaxiální metody, ale že se může jednat buď o
koexistenci patologie, nebo o anesteziologickou intervencí demaskovaný syndrom
(obr. 7.8-1).

 

Hlavní
příčiny neurologických komplikací

Trauma nervového svazku: kromě vlastního mechanického poškození jehlou či katétrem, kdy hrozí až
přerušení nervových vláken nebo svazků, mohou neurologické poškození způsobit i
injektovaná lokální anestetika. Na podkladě biochemických vlivů mohou nastat
změny, které způsobí porušení integrity nervových vláken s následnou
neuropatií.

Postpunkční cefalea je podrobně probrána v následující kapitole (kap. 7.9).

Bolesti zad: okolo 25 % žen v reprodukčním věku si stěžuje na bolesti zad ještě
před otěhotněním. Okolo 50 % žen udává bolesti zad někdy v průběhu
těhotenství.
Neuroaxiální metody mohou zanechat bolestivé senzace v místě
inzerce jehly nebo katétru. Místní citlivost udává 35-45 % žen po epidurální
analgezii/anestezii a 10-30 % po subarachnoidální analgezii/anestezii. Bolesti
zad, kterým předcházela neuroaxiální analgezie/anestezie, by se neměly nikdy
zlehčovat a součástí diagnostického postupu by měla být i počítačová
tomografie.

Syndrom arteria spinalis anterior: tato příčina paraplegie je způsobena uzávěrem nebo částečnou okluzí tepny,
která zásobuje téměř třetinu míchy. Hlavním důvodem sníženého průtoku bývá
hypotenze v důsledku místní arteriosklerózy.

Adhezivní spinální arachnoiditida: arachnoidea nemá vlastní cévy, a proto jsou výhrady proti termínu
arachnoiditida, avšak jiné navrhované termíny (arachnoidóza ani
arachnoideopatie) se neujaly. Příčinou arachnoitidy bývá buď trauma způsobené
vlastní injekční jehlou, nebo dráždivý účinek aplikovaného roztoku. Adheze
mohou postihnout i vlastní míchu a mohou vytvořit kompresivní míšní syndrom.

Míšní kompresivní syndrom: syndrom způsobený hematomem či abscesem nebo pseudotumorem
v epidurálním či subarachnoidálním prostoru může způsobit až paraplegii.
Vedle vlastního anatomického nálezu je třeba potvrdit nebo vyvrátit souvislost
s punkcí a aplikací lokálního anestetika.

Syndrom cauda equina představuje dlouhodobé nebo dokonce
trvalé neurologické poškození, které zahrnuje:

  • poruchu motoriky močového měchýře a/nebo dolní části gastrointestinálního traktu (hrozí
    inkontinence moči a/nebo stolice),
  • parestezie v oblasti perinea,
  • parestezie až změnu inervace dolních končetin.

Syndrom cauda equina (obr. 7.8-2) byl ve
více než  10 případech popsán v souvislosti s podáním roztoku 5%
nebo 7,5% lidokainu s glukózou ultratenkým katétrem u kontinuální
subarachnoidální analgezie/anestezie. Na podkladě analýzy této vážné
neurologické komplikace vydala 29. května 1992 FDA (Food and Drugs
Administration) v USA bezpečnostní vyhlášku, která upozorňuje na možná
rizika při vzniku syndromu, zejména na používání velmi tenkých
subarachnoidálních katétrů.