Encyklopedie

Přítomnost otce u porodu

>

Otázku přítomnosti otce u porodu by
měli nastávající rodiče prodiskutovat nejpozději v posledním měsíci
těhotenství. Při řešení tohoto choulostivého a rozporuplného problému
by se neměli nechat ovlivnit současnými módními směry a pojednáními
v tisku a ostatních sdělovacích prostředcích, které mohou po krátké
době se stejným zaujetím tvrdit opak.

Muž nemůže být nucen, aby byl přítomen porodu, když by chtěl být
raději někde daleko pryč. A obráceně, nikdo nemá právo vyžadovat od
ženy ve jménu partnerství, aby se předváděla svému partnerovi
v intimních situacích, když jí to je nemilé. Důvody pro i proti
přítomnosti otce u porodu jsou asi v rovnováze. Co pro jednoho může být
pozitivním zážitkem, může být pro jiného těžkým psychickým traumatem.
Je třeba si uvědomit, že budoucí otec může přijít zcela nepřipraven na
porodní sál, který, zejména při více porodech, neskýtá právě idylický
obraz.

Argumenty pro přítomnost otce u porodu

Mnozí muži představují pro svoji ženu, která je v těžké situaci,
opravdovou pomoc. Žena nemá pocit, že je sama mezi cizími lidmi, muž ji
drží za ruku, domlouvá jí, dodává jí odvahu a uklidňuje ji. Zkušený
porodník takovouto pomoc jistě přivítá. Má se za prokázané, že podp ora
rodící ženy trvale přítomnou osobou má příznivý vliv na průběh porodu
a zmenšuje spotřebu analgetik. Takovou podporu může poskytnout
i partner, zdá se nicméně, že podpora laickou ošetřovatelkou je
efektivnější (obr. 1).

otec01

Obr. 1: Alternativní poloha rodičky během I. doby porodní

Někteří otcové potvrzují, že společné zážitky při porodu prohloubily
vzájemný vztah mezi manželi i vztah otce k dítěti. Partner, který
věnoval dost času své partnerce a pomáhal jí v těhotenství a před
porodem, bude asi chtít být vedle ní i při vyvrcholení tohoto období,
při vlastním porodu. Jeho láska vzroste obdivem k ní, k výkonu, který
podala. Otec prožije nezapomenutelné okamžiky štěstí, když se poprvé
dotýká svého dítěte a společně s matkou je podrží v náručí. Většinou
muži, kteří tuto zkušenost absolvovali, jsou přesvědčeni, že tím, že
slyšeli první křik svého dítěte, získali skutečný pocit, že se stali
otci.

Argumenty proti přítomnosti otce u porodu

Po tisíciletí byl porod záležitostí “porodních bab”, starších
a zkušených žen, kterým se rodička vždy svěřovala. Jejich roli převzal
postupně lékař a další nemocniční personál. Avšak porodní bába – dnes
porodní asistentka – zůstává dosud často klíčovou postavou při porodu.
Ženy jsou při porodu po tělesné i psychické stránce v situaci, která je
naprosto vzdálena světu mužů. V dřívějších lidských kulturách byla
přítomnost otce u porodu velmi neobvyklá. V západní společnosti se
objevila až v 70. létech 20. století v USA pod vlivem některých
spekulací psychoanalýzy (závist porodu u muže jako analogie závisti
penisu u ženy) a behaviorální psychologie (novorozenecký a rodičovský
imprinting, který se u člověka ostatně nikdy nepodařilo prokázat).

Organismus těhotné ženy byl v průběhu těhotenství doslova přeplněn
hormony, jejichž vysoká produkce ovlivnila celé její tělo a přebudovala
je v zájmu přicházejícího dítěte. Změnila se nejen její postava a celá
látková přeměna, ale změnily se i její zájmy, city a způsob uvažování.
Těhotenstvím a zejména porodem se z ní stal jiný člověk. Zmizelo mnohé,
co předtím pokládala za důležité – úspěch v povolání, snaha mít moc
a vliv. To vše je zatlačeno do pozadí a v ženě se probudily skryté, po
tisíciletí stejné instinkty a reakce. A muž je touto změnou někdy
překvapen, někdy zaskočen, protože ji nečekal, i když absolvoval kurz
pro rodiče.

U citlivého nebo labilnějšího nastávajícího otce může drastický
zážitek porodu jeho dítěte vyvolat až psychické trauma, dokonce někdy
vyúsťující až v sexuální poruchy. Velmi zřídka se stane, že muž během
porodu kolabuje. Stane-li se tak, pak se personál oddělení musí kromě
rodičky postarat i o otce. Jestliže někdo trpí podobnou slabostí, což
neříká nic o opravdovosti jeho citů, měl by se podobným experimentům
vyhýbat. Na druhé straně je nutné partnera ženy u porodu v rámci
předporodní přípravy řádně informovat. I on by měl znát a respektovat
určitá pravidla, kterými lze nepředloženým situacím předcházet, a to
zejména: dodržování pitného režimu, volný a příjemný oděv, který
nezpůsobuje hypertermii, a snadná orientace při hledání sociálního
zařízení.

Personál porodního sálu by měl věnovat pozornost i doprovodu rodičky
a včas reagovat na jeho vegetativní změny, bledost a opocení. Je vhodné
navázat slovní kontakt na libovolné téma, ale zejména s ohledem na
probíhající porod. Již podle slovního vyjadřování partnera je možno
usuzovat na jeho hrozící psychický nebo somatický dyskomfort. Při
nenadálých porodnických komplikacích, jako je císařský řez, klešťový
porod ap., není nutné otce vykazovat z porodního sálu, ten většinou
ocení zvýšenou péči a týmovou kooperaci o matku a dítě. Avšak záleží na
konkrétních okolnostech, pro které nelze podat jednoznačný návod, na
závažnosti situace, osobnosti otce, personálním obsazení porodního sálu
atd. Naopak není namístě přítomnost otce u takové porodnické operace,
kdy je operantka v celkové anestezii a zaintubována.

Snad dnes patří k dobrému tónu přítomnost otce při porodu jeho
dítěte. Nebylo by však dobře, kdyby se muž při svém rozhodování
podřizoval této dnes již téměř konvenci. Budoucí otec by se měl
především sám rozhodnout, zda chce vědomě prožít tento pro něj jistě
povznášející, ale současně i drastický a extrémní zážitek. Nemá být
proto nikým ovlivňován a partnerka by měla respektovat jeho rozhodnutí.
Pokud chce být při porodu svého dítěte, měl by absolvovat kurz pro
nastávající rodiče, aby byl psychicky připraven.

Literatura

1. UZEL, R., BENDOVÁ, M., et al. Quo usque tandem? (Pokus o ukončení
diskuse o přítomnosti otce u porodu) Čs. Gynek., 54, 1989, s. 375–378.

2. WHITE, DG., WOOLLETT, EA. The father’s role in the neonatal
period. In HARVEY, D. (Ed.) Parent-infant relationship. New York :
Wiley, 1987, p. 33–56.