Encyklopedie

Preoxygenace a ventilační režim u celkové anestezie pro císařský řez

>

U rodiček je pravidelným nálezem vysoký
stav bránice, provázený snížením funkční reziduální kapacity plic o 20 %.
Mimo limitované ventilace je současně významně zvýšena spotřeba kyslíku, téměř
o čtvrtinu normálních hodnot. Z uvedených důvodů je při úvodu
anestezie každá rodička potenciálně ohrožena rychle se rozvíjející hypoxií.
Spolupůsobícím faktorem může být současná hypotenze. Apnoe v trvání jedné
minuty snižuje PaO2 rodičky až o 150 torrů (20 kPa) (7).
Preoxygenaci před úvodem anestezie proto nelze chápat jako vytváření
kyslíkových zásob, ale jako zabezpečení aktuálních kyslíkových nároků rodičky.
Preoxygenace je za normálních
okolností zajištěna 3-5minutovým podáváním kyslíku obličejovou maskou.
V situacích nouze, při mimořádně neodkladném úvodu anestezie, jsou pro
uspokojivé okysličení dostačující čtyři hluboké vdechy čistého kyslíku (8).

Ventilačnímu režimu rodičky je při císařském řezu nutno věnovat zvýšenou pozornost. Hypoventilace matky vede u plodu rychle
k hypoxii a hyperkapnii s posunem acidobazické rovnováhy. Naopak
nadměrná hyperventilace při dýchání přerušovaným tlakem rovněž působí hypoxémii
a acidózu plodu. Vznikající hypokapnie u matky (PaCO2 pod 2,6
kPa) vede ke snížení uterinní perfúze, která je způsobena vazokonstrikcí
uterinních cév. Posunem disociační křivky (Bohrův efekt) je současně zhoršeno
uvolňování kyslíku ve tkáních.

Pro optimální stav novorozence by
ventilace matky měla směřovat k dosažení normokapnie (PaCO2 3,9-4,3
kPa) při maximální koncentraci kyslíku ve vdechované směsi (FiO2
1,0) v době vybavení plodu. Podávání čistého kyslíku při preoxygenaci i
v průběhu anestezie před vybavením plodu je plně indikované, zlepšuje
kyslíkovou situaci plodu i Apgar-skóre novorozence. Zvýšení PaO2 rodiček
nad hodnoty 300 torrů (40 kPa) signifikantně snižuje incidenci resuscitací
novorozenců.