Encyklopedie

Prodloužené těhotenství

>

Správný přístup k prodlouženému
těhotenství je často diskutován. Dochází k záměně pojmů prodloužené
těhotenství, postmaturita a dysmaturita. Asi nejčastěji užívaná je definice,
podle které prodloužené těhotenství představuje pokračování těhotenství
nad 294 dní (nebo 42 týdnů) od 1. dne poslední menstruace. Tato definice má
několik omezení, protože existuje určitá biologická variabilita vztahu mezi
ovulací, početím a poslední menstruací, a protože mnoho pacientek si není
jisto poslední menstruací. Postmaturita je pojem vyjadřující časový
faktor vývoje těhotenství. Dysmaturita je pojem, který zohledňuje
funkční změny vývoje těhotenství.

Incidence prodlouženého těhotenství je odhadována na 6-14 %. Tato hodnota může být
pravděpodobně nižší (asi 6 %), vezmeme-li v úvahu pouze pacientky s časnou
prenatální péčí a potvrzujícími ultrazvukovými vyšetřeními. Pravé přenášení -
dysmaturita plodu (resp. postmaturita dle angl. autorů) - se vyskytuje
u jedné třetiny všech přenášení.

Příznaky pravého přenášení u plodu jsou:

  • olupující se kůže plodu,
  • vymizení podkožního tuku,
  • dlouhé nehty,
  • chybění mázku,
  • zbarvení těla, pupečníku a placenty smolkou,
  • narušení metabolismu (např. hypoglykémie),
  • zvýšená mortalita a morbidita.

Patofyziologie

Z hlediska patofyziologie dochází u
dysmaturitního syndromu k nepoměru mezi růstem plodu a uteroplacentární
rezervou. Přidává se různý stupeň oligohydramnia a fetální, resp. neonatální
hypoxie.

Etiologie

Etiologie prodlouženého těhotenství
zůstává ve většině případů nezjištěna. V menší části případů jsme schopni určit
příčinu přenášení - např. anencefalie, deficience placentární sulfatázy,
fetální adrenální hypoplazie.

Perinatální
morbidita a mortalita

Spojení mezi přenášením a zvýšenou
perinatální mortalitou je obecně prokázáno. Celkově vzrůstá perinatální
mortalita z 1-2 ‰ u termínových těhotenství na 5-7 ‰ u přenášení nad 42 týdnů.
Jako obecné pravidlo se uznává, že ve 43. týdnu se mortalita zvyšuje 2krát a ve
44. týdnu 4-6krát.

Neonatální morbidita počíná vzrůstat již
před 42. týdnem těhotenství a pohybuje se mezi 20 a 30 %, v porovnání s 5-6 % u
termínových těhotenství. Přestože se uvádí, že prenatální diagnostika značně
snížila množství komplikací, její přínos zde zůstává diskutabilní.