Encyklopedie

Tokolytický plicní edém matky

>




Etiologie: Tokolytický plicní edém je přechodným iatrogenním syndromem levostranné
kardiální nedostatečnosti matky. Příčinou je předávkování parenterálními nebo sekvenčními
perorálními b2-sympatomimetiky, účinkujícími tokolyticky snížením svalového děložního
tonu a zmírněním intenzity kontrakcí. Citlivost na podávaná tokolytika
z této farmakologické skupiny je u jednotlivých těhotných
individuální. Je třeba sledovat průběžné příznaky účinku tokolytik nejen na
děložní svalovinu.

Klinickou indikací tokolytik je hrozící
předčasný porod, intenzivní kontrakce ohrožující placentární perfúzi, stav
plodu, popř. stav před intrauterinními manipulacemi.

Riziko vzniku syndromu je zvýšeno při
současné neuvážené infúzní léčbě a při stenóze mitrální chlopně, při hypertenzi
těhotné.

Klinický obraz: nejčastěji po zahájení tokolytické terapie 2-3 dny nárůst dušnosti a
pokašlávání. Následuje neklid, hyperventilace s mělčím dýcháním a
s tachypnoí. Těhotná intuitivně vyhledává polohu vsedě se svěšenými
dolními končetinami.

Stav náhle eskaluje do obrazu
charakteristického plicního edému. Krevní tlak je zvýšen, akce srdeční rychlá, jsou slyšitelné
distanční vlhké fenomény - rachoty až chropy podle intenzity projevů
syndromu. Vykašlávané sputum je hojné, vodnaté, zpěněné, často růžové, jakoby
našlehané. Těhotná je unavena až vyčerpána, akrálně je zřejmá cyanóza, SpO2
klesá pod 90 %. Akce srdeční plodu je rychlá.

Léčba:

  • • podávání b2-sympatomimetika se přeruší;
  • • těhotná se ponechá v úlevové poloze vsedě s opřením zad, se
    svěšenými dolními končetinami, s opřenými předloktími, turnikety na dolní
    končetiny se nepřikládají;
  • • zpomalí se až zastaví přívod tekutin infúzí;
  • • podá se furosemid v dávce 10 mg i.v. Nástup účinné diuretické odpovědi
    lze očekávat do 10 minut;
  • • kyslík se podá cestou samorozpínacího dýchacího vaku s přívodem 8-10 l/min.
    Na samorozpínacím vaku je nasazen PEEP ventil, na němž nastavíme hodnotu
    endexspiračního přetlaku na 5-10 cmH2O (0,5-1,0 kPa). Obličejová
    maska musí těsně přiléhat k obličeji. Je možné použít i jiné systémy
    (neinvazivní ventilace, CPAP s těsnicí manžetou), vždy však musí být
    napojení na rezervoár, který umožní zvýšit FiO2 až na 1,0;
  • • k uklidnění lze podat diazepam v dávce 5 mg i.v., popř. midazolam
    v dávce do 3 mg i.v., které v uvedené dávce nepůsobí na těhotnou ani
    na plod nepříznivě. Podání opioidů se narozdíl od netěhotných vyvarujeme;
  • • stav se nejčastěji do 10-15 minut významně zlepší;
  • • následnou taktiku dohodne společně intenzivista s porodníkem.

Anesteziologické aspekty:

  • • Tracheální intubace je indikována jen v kritickém stavu
    s alterací vědomí, s trvající nízkou SpO2 přibližně 80 %,
    která se inhalací kyslíku za trvalého přetlaku v dýchacích cestách
    nezlepší. Další indikací je stenóza mitrální chlopně a konečně vyčerpání
    těhotné, která není schopna vykašlat vzdor ortopnoické poloze a
    s aktivizací pomocných dýchacích svalů sekret z dýchacích cest.
  • • Uvádí se i alternativní možnost, která urychluje ústup manifestního
    plicního edému: z mikronebulizátoru, napojeného na samorozpínací vak, lze
    odpařit 96% etylalkohol, což vede ke zvodnatění sekretu, který gravitací klesne
    do bronchů dolních laloků a posléze se vstřebá.