Encyklopedie

Rozšířená neodkladná resuscitace

>

Společné prvky jsou rovněž obsaženy ve směrnicích ERC 2000.

Důležitou zásadou je co nejčasnější defibrilace při komorové fibrilaci,
která je přítomna asi v 60 % všech případů náhlé srdeční zástavy. Čím
pohotovější je obnovení spontánního a účinného krevního oběhu, tím je
prognóza výsledku příznivější.

Defibrilace, a to ani 3x za sebou po 10 vteřinách rychle opakovaná,
neinterferuje se srdeční akcí plodu. Je možno ji provést při
anterolaterálním i anteroposteriorním umístění elektrod.

Prognóza neodkladné resuscitace

Prognóza je poměrně příznivá, jestliže se obnoví srdeční akce nejen
na křivce EKG monitoru, ale především s hmatným tepem na a. carotis
s frekvencí nad 50/min. Optimální časový interval je do 60 vteřin, přijatelný do 4-5 minut.
Po 10 minutách i při prováděné nepřímé srdeční masáži je plod již
v kritickém stavu. Vědomí ženy se při úspěchu obnoví vzácně, i v
příznivých případech je možný návrat vědomí až po 24 hodinách.
Zlepšování stavu hodnotíme na místě podle ústupu mydriázy a vymizení
cyanózy.

Obtíže a komplikace

Trauma: pokud je při traumatu obava z poranění
krční páteře, nasadíme před manipulací s hlavou stabilizační límec.
Pokud je poraněna pánev a dolní končetiny, je výhodnější přemístit
dělohu manuálně doleva než měnit polohu pánve a hýždí.

Tracheální intubaci provádíme vždy současně se
Sellickovým manévrem, abychom předešli aspiraci, která hrozí zejména
v posledním trimestru těhotenství.

Při krevní ztrátě při traumatu nebo při porodnickém krvácení dáváme
přednost koloidním náhradám před krystaloidními. Celkový objem obou
typů náhradních roztoků by měl odpovídat odhadnutému objemu krevní
ztráty.

Transport do zdravotnického zařízení musí být
rychlý, úroveň zdravotnického zařízení úměrná požadavkům na záchranu
ženy a pokud možno i plodu s optimální kvalitou dalšího života a vývoje.

Rozhodnutí o provedení císařského řezu v období peri mortem

Hraniční časový interval mezi srdeční zástavou těhotné/rodičky
a významným prognostickým zhoršením vývoje plodu je 4-5 minut. Tuto
skutečnost příliš nemění ani okamžitá základní neodkladná resuscitace
laiky, kteří jsou na místě svědky příhody. Průtok krve dělohou je během
KPR velmi nízký.

Při nepříliš úspěšné nepřímé masáži je na okamžitém rozhodnutí, zda přejít na přímou srdeční masáž
z torakotomie, která zajišťuje perfúzi orgánu kvalitněji. Na porodním
sále a na operačním sále jsou k tomu podmínky často splněny.

Interval 4-5 minut je nejen obdobím provádění neodkladné resuscitace, ale i obdobím zásadního rozhodnutí, zda provést císařský řez okamžitě. Indikace závisí na délce těhotenství, na velikosti dělohy s jejím obsahem, na životaschopnosti a stavu plodu.

Vybavení plodu je významné nejen z hlediska plodu, který může být
jako novorozenec převzat k pokračující resuscitaci neonatologem. Je
významné i pro ženu, protože podmínky pro účinnost resuscitace nepřímou
srdeční masáží se ihned výrazně zlepší.

Zájem plodu postupuje významně do popředí, je-li prognóza přežití matky beznadějná.

Výsledky jsou optimální, jestliže:

  • k srdeční zástavě došlo náhle z dobrého stavu na porodním sále,
  • příčina zástavy je pohotově řešitelná,
  • defibrilace je při fibrilaci komor okamžitá a úspěšná,
  • plod lze vybavit do 4-5 minut,
  • prostředí, personální a další vybavení jsou na odpovídající úrovni

Rozhodnutí je třeba učinit i při nepříznivé až beznadějné prognóze
obnovy spontánního krevního oběhu matky. To se vztahuje například na
životaschopný plod při traumatu těhotné neslučitelném se životem, které
utrpěla při dopravní nehodě. Nakolik je reálné přenést tyto postupy
i do přednemocniční neodkladné péče, se diskutuje prakticky ve všech
zemích s vyspělým zdravotnictvím a s hustou osobní silniční
automobilovou dopravou.

Rozhodnutí je nutné i v případě, kdy je plod v posledním trimestru těhotenství mrtvý.
Jeho okamžité vybavení významně zlepší anatomické podmínky pro
neodkladnou resuscitaci, a tím i prognózu přežití matky. Pro rozhodnutí
je důležitá příčina náhlé srdeční zástavy a prognóza úspěšnosti
resuscitace i v situaci, kdy ji nebude ovlivňovat objemnost dělohy,
aortokavální kompresivní syndrom a břišní kompartmentový syndrom.

Etické problémy se zvýrazní především v situacích, kdy těhotná ve
vysokém stupni těhotenství či rodička splňují kritéria smrti mozku. To
se vztahuje na časté přání členů rodiny udržovat těhotnou resuscitační
péčí natolik dlouho, až bude plod plně životaschopný, a teprve poté
provést císařský řez.

Druhým problémem, eticky spojeným s kardiopulmonální resuscitací
těhotné/rodičky, je úvaha zařadit při neúspěšnosti neodkladné
resuscitace ženu, popř. plod, do dárcovského programu mrtvých dárců.

Současné zákony u nás ani v zahraničí uvedené problémy zatím právně specificky neformulují.